Vybavení na motorku: co pořídit a v jakém pořadí kupovat

Nový motorkář obvykle utratí velkou část rozpočtu za stroj a na oblečení a ochranu mu zbyde málo. Přitom právě vybavení na motorku rozhoduje o tom, jak dopadne první pád na parkovišti nebo smyk na mokré dlažbě. Jde o princip: co potřebujete hned, co počká a kam dát peníze dřív než jinam.

Nečekejte tabulku konkrétních modelů. Značky se mění každou sezónu a to, co sedí jednomu, škrtí druhého. Půjde o princip: jak se v nabídce zorientovat a nekoupit zbytečně drahou věc dřív než tu, která vás opravdu ochrání.

Co musíte mít ze zákona a co je jen rozumné

V Česku platí jedno jasné pravidlo: na motorce musíte mít schválenou ochrannou přilbu, řádně připnutou. To se týká řidiče i spolujezdce. Zbytek výbavy zákon přímo nenařizuje. Bundu, rukavice ani boty vám policista při běžné kontrole nepřikáže, i když jedete v tričku a teniskách.

To ale neznamená, že je zbytek volitelný v praktickém smyslu. Asfalt nerozlišuje, jestli něco máte ze zákona nebo dobrovolně. Kůže na dlani vydrží kontakt s vozovkou zlomek vteřiny, textil nebo useň v rukavici mnohem déle.

Pravidla se čas od času mění a jednotlivé situace mají výjimky. Pokud řešíte konkrétní případ, třeba jízdu s dítětem nebo provoz mopedu, ověřte si aktuální znění u autoškoly nebo přímo v platném zákoně. My tady popisujeme obecný stav, ne přesné paragrafy.

Zbytek článku proto bere ochranu jako celek. Přilba je základ daný předpisem, všechno ostatní je základ daný zdravým rozumem.

Helma jako první a nepřekročitelná položka

Kdyby vám mělo zbýt na jedinou pořádnou věc, je to helma. Chrání část těla, jejíž poškození se nedá odčinit. Na ničem jiném z výbavy se tolik nevyplatí šetřit.

Při výběru hledejte homologační štítek. V Evropě se přilby schvalují podle normy ECE a aktuální verze je přísnější než ta předchozí. Starší homologace bývají ještě chvíli v prodeji a platné, novější testuje helmu i při šikmém nárazu. Když si nejste jistí, co znamenají čísla na štítku uvnitř, zeptejte se v prodejně nebo si ověřte aktuální stav normy. Helmu bez evropské homologace, například suvenýr z dovolené, na běžný provoz nepoužívejte.

Typů je několik a liší se hlavně mírou krytí:

Integrální helma kryje celou hlavu i bradu. Dává nejvíc ochrany a je to bezpečná volba pro začátečníka.
Vyklápěcí (systémová) helma má odklopnou bradovou část. Ocení ji hlavně cestovatelé a lidé s brýlemi.
Otevřená helma nechává obličej volný. Je pohodlná ve městě za pomalé jízdy, ale bradu nekryje vůbec.

Rozhodující je ale sednutí, ne cena ani vzhled. Helma musí sedět těsně, ne bolestivě. Když s nasazenou a zapnutou přilbou pohnete hlavou ze strany na stranu, kůže na tvářích se má hýbat s ní, ne klouzat uvnitř. Po pár minutách nesmí tlačit na jednom bodě tak, že vás rozbolí hlava. Každá značka střihne skořepinu trochu jinak, takže si vyzkoušejte víc kusů, i kdyby měly stejnou velikost podle tabulky.

Cenové rozpětí je široké a jde jen o orientaci: použitelnou integrální helmu od známějšího výrobce seženete v řádu jednotek tisíc korun, špičkové modely stojí i několik desítek tisíc. Dražší přilba není automaticky bezpečnější, často platíte za nižší hmotnost, lepší odvětrání a tišší jízdu. Pro první sezónu stačí poctivá střední třída, která dobře sedí.

Jednu věc kolem helmy neošidte. Použitou přilbu nekupujte. Nevidíte na ní, jestli už někdy spadla, a i náraz, po kterém zůstane navenek nepoškozená, může vnitřní tlumicí vrstvu znehodnotit. To samé platí, pokud vám vlastní helma spadne z výšky sedla na tvrdou zem nebo přežije pád při jízdě. Po nehodě ji vyměňte, i když vypadá celá.

Velikost si změřte, než vyrazíte nakupovat. Krejčovským metrem obtočte hlavu asi centimetr nad obočím a přes nejširší část zezadu. Obvod v centimetrech vám dá výchozí velikost, kterou pak porovnáte s tabulkou konkrétní značky. Tabulka je ale jen odhad, protože vnitřní tvar skořepiny se u výrobců liší. Někdo má hlavu spíš kulatou, někdo protáhlou, a stejné číslo tak u jedné helmy sedne a u druhé tlačí na čele nebo po stranách.

Sluší se zmínit i drobnosti, které poznáte až za jízdy. Hledí by nemělo za vlhka mlžit, s čímž pomáhá takzvaný pinlock, tedy vnitřní fólie proti orosení. Levnější helmy ji nemají a v mokru se vám zorné pole zamlží ve chvíli, kdy potřebujete vidět nejvíc. Řešit se to dá dofouknutím vzduchu přes průduchy, ale pořádná helma tenhle problém nemá. Druhá věc je hluk. Dražší přilby bývají tišší, což na dálnici po hodině jízdy poznáte na únavě a na sluchu. Do hlučnějších helem se vyplatí špunty do uší.

O helmu se navíc musíte starat. Vnitřní výstelka se u většiny modelů dá vyndat a vyprat, hledí se čistí jemně a bez hrubých hadrů, aby se nepoškrábalo. Odřené a poškrábané hledí v protisvětle oslní a v noci zhorší výhled natolik, že se vyplatí ho vyměnit. Tohle nejsou náklady navíc, jen běžná údržba, se kterou počítejte.

Rukavice hned po helmě

Při pádu jde ruka k zemi jako první, dřív než o tom stačíte přemýšlet. Proto patří rukavice hned za helmu, ještě před bundu.

Motorkářské rukavice mají zesílenou dlaň, chrániče kloubů a jsou ušité tak, aby nesklouzly z ruky. Obyčejné pracovní nebo zimní rukavice tohle nesplňují. Kloub malíčku a hrana dlaně jsou místa, která při skluzu dře asfalt nejvíc, a právě tam bývá u dobrých rukavic výztuha.

Pro celoroční provoz počítejte spíš se dvěma páry. Letní rukavice jsou tenčí a odvětrané, aby ruka nepřehřívala. Zimní jsou zateplené a delší, aby zajely pod rukáv a netáhlo do nich. Univerzální jeden pár na celý rok existuje, ale v horku se v něm potíte a v zimě zebe.

Zkoušejte je na ruce, kterou budete natahovat na řídítka, ne jen položenou na pultě. Prsty se mají volně ohnout, konečky nemají zůstat prázdné a v pěst se má ruka dát sevřít bez pocitu, že vás rukavice brzdí. Cena rozumného páru se pohybuje řádově ve stovkách až nižších tisících korun, opět jen orientačně.

Bunda a záda, na která se často zapomíná

Motorkářská bunda dělá dvě věci najednou. Odírá se místo vaší kůže a v kapsách nebo pouzdrech drží chrániče na loktech, ramenou a v ideálním případě i na zádech.

Podle materiálu se dělí zhruba takto. Kožené bundy odolávají oděru výborně a drží tvar, ale hůř dýchají a nezvládnou déšť. Textilní bundy bývají univerzálnější, často mají vyndavací membránu proti vodě a teplou vložku, takže se dají nosit skoro celý rok. Pro začátek a běžné ježdění je textilní bunda praktičtější volba.

Když bundu kupujete, ověřte, co je v ceně. Levnější kusy se prodávají bez zádového chrániče, místo něj je v kapse jen kus měkké pěny. Ten skoro nic neochrání. Pořádný zádový chránič (páteřák) se dá dokoupit zvlášť a je to jedna z nejrozumnějších investic vůbec. Rameno a loket se zahojí, páteř mnohem hůř.

Bunda má sedět tak, aby chrániče zůstaly na svém místě i v jízdní poloze, tedy v mírném předklonu s rukama na řídítkách. Když se v předklonu loketní chránič sesune na předloktí, je bunda špatně padnoucí nebo špatně zapnutá. Rukávy nemají být krátké, záda nemají odhalit záda, jakmile se natáhnete dopředu.

Textilní bundu střední třídy pořídíte řádově za nižší až vyšší tisíce korun podle výbavy a membrány. Kožené modely a cestovní bundy s hodně funkcemi jdou výš. Jde o orientační rozpětí, ne o pevné ceny.

Chrániče a jejich úrovně ochrany

O chráničích se mluví jako o samozřejmé součásti bundy a kalhot, ale právě tady se skrývá největší rozdíl mezi levnou a dobrou výbavou. Chránič není jen kus pěny. Kvalitní kloubový chránič se testuje podle evropské normy a nese značení úrovně ochrany. Obvykle narazíte na úroveň jedna a úroveň dvě, kde vyšší číslo tlumí náraz víc. Když v kapse bundy najdete jen měkkou vycpávku bez jakéhokoli značení, nepočítejte s tím, že vás při pádu ochrání.

Zádový chránič má dvě podoby. Jednodušší je vsazená deska, kterou dodává výrobce bundy. Lepší ochranu ale nabízí samostatný páteřák na popruzích, který se nasadí přímo na tělo pod bundu. Sedí blíž zádům, drží na místě i při skluzu a dá se přendávat mezi bundami. Pokud kupujete jen jednu věc navíc, ať je to právě on.

Chrániče stárnou podobně jako helma. Materiál, který tlumí náraz, časem tvrdne, hlavně když bunda leží celé léto v rozpáleném autě nebo celou zimu na mrazu v garáži. Ohebný a měkký chránič plní svou práci líp než ten, který po letech ztvrdl na kámen. Přesnou životnost hledejte u konkrétního výrobce, ale zestárlý a ztuhlý chránič vyměňte.

Airbagová vesta jako moderní doplněk

V posledních letech se z okruhu do běžného provozu přesouvá airbagová vesta. Funguje podobně jako airbag v autě. Při pádu se během zlomku vteřiny nafoukne a chrání krční páteř, hrudník a záda. Spouští se buď mechanicky přes lanko připnuté k motorce, nebo elektronicky přes senzory pohybu.

Bundu ani chrániče nenahrazuje. Je to vrstva navíc pro toho, kdo najezdí hodně kilometrů nebo chce maximum ochrany. Pořizovací cena je vyšší než u běžné výbavy a některé modely mají po výstřelu náklady na znovunaplnění bombičky. Ber to jako orientaci, ne jako přesnou cenovku. Pro první sezónu ve městě to není nutnost. Pro cestovatele nebo pro člověka, který se na motorce nikdy necítí dost jistě, může jít o rozumnou investici.

Kalhoty, které lidé odkládají nejdéle

Kalhoty bývají první věc, kterou začátečník oželí. Jezdí se v džínách, protože „to je jen kousek”. Přitom kyčle, kolena a stehna dopadnou při pádu tvrdě a obyčejná džínovina se prodře skoro okamžitě.

Cesty jsou v zásadě dvě. Textilní moto kalhoty vypadají a chovají se podobně jako bunda, mají chrániče kolen a boků a často se dají zapnout k bundě dokola pasu. To spojení není kosmetika. Drží kalhoty a bundu u sebe, takže se při skluzu neodhalí spodní část zad.

Druhá cesta jsou moto džíny. Na první pohled vypadají jako běžné kalhoty, ale mají vpletenou odolnou vrstvu a kapsy na chrániče kolen. Hodí se lidem, kteří chtějí dojet na motorce do práce a nepřevlékat se. Ochrana je slabší než u pořádných textilních kalhot, ale nesrovnatelně lepší než u obyčejných džín.

Kolenní chránič musí sedět na koleni i vsedě na motorce, ne až v poloze vstoje. Vyzkoušejte si to nasednutím, klidně v prodejně na figuríně nebo doma na židli v jízdní poloze. Když chránič vsedě sklouzne pod koleno, při pádu nebude tam, kde ho potřebujete.

Boty a kotník, který se snadno poraní

Kotník je kloub, který se u motorky poraní velmi snadno. Stačí, aby stroj při zastavení lehce přepadl na nohu, nebo aby noha při pádu zůstala pod motorkou. Nízké tenisky proti tomu nepomůžou.

Moto boty kryjí kotník, mají zpevněnou špičku a patu a podrážku, která neklouže po stupačkách. Nemusí to hned být vysoké závodní holínky. Pro město a běžné ježdění existují kotníkové boty, které vypadají skoro normálně, ale mají výztuhy na správných místech a pevnější konstrukci.

Základní kontrola v obchodě je jednoduchá. Zkuste botu překroutit v ruce jako hadr. Když se snadno zkroutí kolem osy, kotník při nárazu neudrží. Dobrá moto bota klade odpor. Zároveň v ní musíte pohodlně chodit a přeřadit palcem nohy, takže úplně tuhá závodní bota na dojíždění do práce nebude sedět.

Řešte i vodu a teplo. Levné boty bez membrány v dešti nasáknou a mokrá noha prochladne rychle, což na delší trase nepříjemně zamává s pozorností. Boty s membránou drží nohu v suchu, ale v horku se v nich víc potíte. Když jezdíte hlavně v létě a nasucho, ocení noha spíš odvětrané boty. Pro celoroční provoz je membrána praktičtější. Zkoušejte je vždy v ponožce, kterou budete na motorce reálně nosit, ne v tenké letní.

Vidět a být viděn

Nejlepší ochrana je ta, díky které k pádu vůbec nedojde. U motorky hraje velkou roli, jestli vás ostatní řidiči včas uvidí. Motorkář je na silnici malý a řada nehod začíná tím, že řidič auta motorku prostě přehlédne, hlavně při odbočování a vyjíždění z vedlejší.

S tím pomáhá výbava víc, než se zdá. Výrazná nebo světlá bunda, reflexní prvky na zádech a na ramenou a světlá helma vás udělají viditelnějšími za šera i za dne v protisvětle. Černá kombinace vypadá dobře, ale v provozu splývá s asfaltem. Nemusíte kvůli tomu jezdit v křiklavé barvě. Stačí, aby na výbavě byl aspoň kus odrazky nebo světlejší plochy tam, kde se díváte za jízdy nejméně, tedy na zádech.

Reflexní vesta se hodí mít složenou v úložném prostoru pro případ poruchy u silnice. Pravidla pro její použití při stání u vozidla se mění a liší podle situace, takže si aktuální povinnosti raději ověřte. Za pár korun ale zabere málo místa a v noci u krajnice může rozhodnout.

Když vozíte spolujezdce

Na spolujezdce se při nákupu výbavy snadno zapomene. Přitom sedí na stejné motorce a při pádu ho čeká totéž co řidiče. Přilbu musí mít i on, to plyne z pravidel. Zbytek ochrany je stejně rozumný jako u řidiče, i když ho zákon nevynucuje.

Praktický problém je, že spolujezdec bývá občasný. Kupovat mu plnou výbavu se vyplatí, jen když s vámi jezdí pravidelně. Pro nárazové svezení se dá půjčit helma od někoho z okolí, ale musí sednout na jeho hlavu, ne jen tak ležet. Špatně padnoucí zapůjčená helma je horší kompromis, než se zdá. Aspoň rukavice a pevnější bunda by měly být samozřejmost i pro krátkou projížďku.

V jakém pořadí to kupovat, když nemáte na všechno

Málokdo koupí kompletní výbavu najednou. Pokud rozkládáte nákup do etap, drží se tato logika podle toho, co chrání nejcennější a nejzranitelnější části těla.

Helma. Bez ní nesmíte vyjet a chrání hlavu. Vždy první.
Rukavice. Ruka jde k zemi první a bez dlaně se špatně žije.
Bunda se zádovým chráničem. Kryje velkou plochu a páteř.
Kalhoty nebo aspoň chrániče kolen. Kolena a kyčle dopadají tvrdě.
Boty. Kotník uzavírá řetěz ochrany.

Tohle pořadí není dogma. Když jezdíte hlavně po městě nízkou rychlostí, dá se argumentovat, že boty a rukavice jsou akutnější než plnohodnotná cestovní bunda. Když plánujete dálnice a delší trasy, posouvá se nahoru kvalitní bunda a ochrana proti větru a dešti. Rozhodněte se podle toho, kde a jak budete opravdu jezdit, ne podle toho, co je zrovna ve slevě.

Jedno se ale nevyplácí odkládat na neurčito: zádový chránič a chrániče kloubů. Bývají levné ve srovnání se zbytkem a chrání to, co se nejhůř spravuje.

Kolik na to vyčlenit

Přesnou částku vám nikdo poctivě neřekne, protože závisí na tom, jestli berete základní vrstvu nebo cestovní špičku. Dá se ale pracovat s hrubým odhadem.

Rozumné použité vybavení nové střední třídy, tedy helma, rukavice, bunda, kalhoty a boty pořízené postupně, se v součtu obvykle vejde do desítek tisíc korun. Dá se to udělat levněji nákupem základních modelů a využitím dosezonních slev, i výrazně dráž, pokud jdete po lehkých a odvětraných kusech od zvučných značek. Ber to jako orientační vodítko, ne jako cenovku, protože trh se mění a akce dělají velké rozdíly.

Kde má smysl přidat a kde ne? Na helmě a na chráničích páteře a kloubů nešetřete do posledního. Na designu bundy, barvě a značce klidně ušetřete. Odvětrání a hmotnost helmy jsou příjemné, ale nejsou to věci, kvůli kterým byste měli koupit horší sednutí.

Použité vybavení a slevy

U textilu a bot může být použitá výbava rozumný kompromis, pokud je málo nošená a bez viditelného poškození. Prohlédněte švy, zipy a hlavně chrániče, jestli nejsou ztvrdlé nebo popraskané. Vybledlá, prodřená nebo zapáchající bunda za pár korun je většinou vyhozený peníz.

Helma je výjimka, o které už byla řeč. Použitou nekupujte bez ohledu na cenu a stav.

Slevy mají svoji logiku sezóny. Letní výbava zlevňuje na konci léta a v zimě, zimní naopak na jaře. Když nespěcháte a víte, co potřebujete, dá se na doprodejích ušetřit slušně. Nákup na poslední chvíli před první vyjížďkou vás naopak většinou stojí víc.

Zkoušet naživo, nebo kupovat online

E-shopy jsou levnější a mají větší výběr, kamenná prodejna umí poradit a nechá vás všechno vyzkoušet. U výbavy, kde rozhoduje sednutí, je zkoušení naživo obrovská výhoda. Helma, bunda a boty se špatně vrací a ještě hůř se odhaduje velikost z tabulky, když každá značka měří jinak.

Rozumný postup bývá kombinace obojího. Základní kusy, kde musí padnout velikost, jděte zkusit do obchodu. Když si pak stejný model najdete v akci jinde, nikdo vám nebrání ho koupit levněji. U doplňků, které tolik nezávisí na přesném střihu, třeba u zádového páteřáku nebo reflexních prvků, je online nákup bez problému.

Když už nakupujete online naslepo, čtěte reálné rozměrové tabulky konkrétního výrobce, ne obecné velikosti S, M, L. A počítejte s tím, že první kus možná budete vracet a měnit velikost. To není chyba, jen daň za nákup bez vyzkoušení.

Sezónnost a vrstvení

Jedno vybavení na celý rok existuje jen napůl. V praxi se motorkáři buď převlékají podle počasí, nebo vrství.

Vrstvení znamená, že pod bundu s vyndavací teplou vložkou přidáte vlastní tenkou vrstvu na chladno a v horku vložku vyndáte a otevřete průduchy. Tělo se na motorce ochladí rychleji než v autě, protože jede proud vzduchu, takže v ranním chladu bývá zima i v den, který přes poledne vyjde jako teplý.

Na déšť potřebujete buď membránu přímo v bundě a kalhotách, nebo svrchní pláštěnkovou vrstvu do batohu. Mokrý a prochladlý řidič hůř reaguje. Za jízdy to znát na pozornosti. V létě zase nepodceňujte horko. Jízda v neodvětrané kožené bundě v parném dni unaví rychleji, než čekáte.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba není koupit levnou věc, ale koupit špatně sedící věc. Helma, která klouže, rukavice, ve které se ztrácí prsty, nebo bunda, ze které při předklonu vyleze chránič, ochrání mnohem míň, než slibuje štítek. Zkoušejte všechno v jízdní poloze, ne vestoje u pultu.

Druhá past je kupovat podle vzhledu. Barva a design jsou to poslední, co při pádu hraje roli. Pořadí má být opačné: nejdřív sednutí a ochrana, pak teprve estetika.

Pozor si dejte i na falešný pocit bezpečí u moto džín a lehkých bund. Vypadají skoro jako běžné oblečení a svádějí k tomu jezdit v nich rychleji, než na co jsou stavěné. Ochrana je reálná, ale omezená.

A ještě jedna věc, na kterou lidé zapomínají. Chrániče a helmy stárnou i bez nehody. Pěna a materiály časem tvrdnou a ztrácejí schopnost tlumit. Výrobci proto uvádějí doporučenou životnost, obvykle v řádu let. Přesné číslo hledejte u konkrétního výrobku, ale počítejte s tím, že deset let stará helma z půdy není bezpečná, i když nikdy nespadla.

Pokud řešíte, jaká výbava je vhodná zrovna pro váš typ jízdy nebo pro konkrétní stroj, poraďte se v kamenné prodejně nebo s instruktorem bezpečné jízdy. Dobrý prodejce vám pomůže s velikostí líp než jakákoli tabulka.

Shrnutí

Vybavení na motorku se skládá postupně, od nejcennějšího dolů. Začněte helmou, která perfektně sedí a má platnou evropskou homologaci, přidejte pořádné rukavice a bundu se skutečným zádovým chráničem. Kalhoty a boty dořešte podle toho, jak a kde jezdíte.

Když máte omezený rozpočet, netlačte peníze do vzhledu a značky, ale do sednutí a do ochrany páteře a kloubů. A dvě věci nekupujte použité: helmu nikdy a chrániče jen po pečlivé prohlídce. Zbytek se dá pořídit postupně a chytře na doprodejích.

Až budete řešit jednotlivé kusy do hloubky, tedy jak přesně vybrat helmu, čím se liší letní a zimní rukavice nebo jak poznat kvalitní chrániče, vrátíme se k nim v samostatných článcích této rubriky.