Na tisícikilometrové trase se pozná každý kompromis, který jste udělali při koupi. Sedlo, které je při cestě do práce příjemné, po čtvrté hodině tlačí pod stehny. Nádrž, se kterou si na nedělním výletě vystačíte, vás na dálnici v Rakousku posílá k pumpě dřív, než byste chtěli.

Cestovní motorka se přitom nevybírá podle výkonu. Rozhodují čtyři věci: jak na stroji sedíte, kolik ujedete na jednu nádrž, jak vás motorka chrání před náporem vzduchu a kam naložíte zavazadla. Ostatní se dá dokoupit nebo přežít.

Nejdřív si popište svůj cestovní den

Než se začnete dívat po konkrétních modelech, odpovězte si na pár otázek. Kolik kilometrů denně opravdu ujedete? Jezdíte sami, nebo se spolujezdcem? Kolik dní v kuse jste v sedle? Kolik z trasy tvoří dálnice a kolik okresky a horské průsmyky?

Rozdíl mezi dvěma sty a šesti sty kilometry za den je v požadavcích na stroj obrovský. Do zhruba dvou set kilometrů dojedete pohodlně skoro na čemkoli, co má sedlo. Nad čtyři sta kilometrů denně začne každá slabina bolet doslova.

Kdo jednou za rok vyrazí na týden do Alp a jinak jezdí po okolí, nepotřebuje stejný stroj jako člověk, který za sezónu objede kus Evropy. První si vystačí s běžnou motorkou a měkkými brašnami. Druhý ocení velkou nádrž, dobré plexi a pevný kufrový systém.

Posez rozhodne dřív než motor

Pohodlí na dlouhé cestě určuje vzájemná poloha sedla, stupaček a řídítek. Když jsou řídítka nízko a stupačky vysoko a vzadu, ležíte na nádrži a váhu horní poloviny těla držíte na zápěstích. Půl hodiny je to zábava. Po třech hodinách vás bolí zápěstí, ramena i krk.

Cestovní stroje proto staví jezdce vzpřímeně nebo jen s mírným náklonem dopředu. Ruce jsou výš, nohy víc pod tělem, váha spočívá na sedací části. Vypadá to nesportovně. Na dálkové trase je to ale rozdíl mezi tím, jestli večer dojedete odpočatí, nebo rozlámaní.

Sedlo samotné je vlastní kapitola. Úzké a tvrdé sedlo poznáte až po druhé hodině. Široké sedlo s tvrdší pěnou bývá zpočátku nepohodlné a na dálce lepší, protože rozloží tlak. Měkká pěna se naopak po pár hodinách promáčkne a začnete sedět na kostře sedla.

Deset minut u prodejce vám o sedle neřekne skoro nic. Pokud jde vybraný model půjčit na den, udělejte to. Vyjde to dráž než jedno svezení kolem bloku a ušetří vám to horší zklamání.

Výška sedla řeší jinou věc než pohodlí. Musíte na motorce bezpečně stát, hlavně když je naložená a sedí na ní dva lidé. Naložený stroj se v pomalé jízdě chová jinak a chybějící centimetry k zemi ucítíte na první benzince se šikmým povrchem.

Řada věcí se dá doladit i po koupi. Výrobci nabízejí nižší a vyšší sedla, jiné vzdálenosti řídítek, podložky pod řídítka a někdy i přestavitelné stupačky. Než model odepíšete kvůli posezu, zeptejte se u prodejce, co se dá změnit a co to stojí.

Vítr unaví víc než kilometry

Při dálniční rychlosti tlačí proud vzduchu do hrudníku a do helmy celé hodiny. Bez ochrany se tomu tlaku podvědomě bráníte a svaly krku a zad pracují nepřetržitě. Právě odtud pramení většina únavy na dálkové trase, ne z délky cesty.

Plexi má proud vzduchu odklonit nad hlavu, nebo pod bradu. Jeho správná výška se odvíjí od vaší postavy, ne od katalogu. Vyšší jezdec dostane s nízkým štítem vzduch přímo do přilby. Nižší jezdec se za vysokým plexi ocitne v klidné bublině, zato se bude dívat skrz plast, a když ho zastihne déšť nebo hmyz, výhled se rychle zhorší.

Pozor na turbulence. Když plexi končí přesně ve výšce helmy, vzniká za ním vír a přilba se rozvibruje. Odborně se tomu říká buffeting. Poznáte ho tak, že se vám při stodvacítce třese hlava a v helmě hučí. Nižší štít bývá v takovém případě lepší než vyšší.

Nastavitelné plexi je na cestování cenná věc. U dražších strojů se přestavuje elektricky za jízdy, jinde stačí povolit dva šrouby. Ráno v chladu ho vytáhnete nahoru, odpoledne v horku stáhnete, aby k vám šel vzduch.

Ochranu doplňují kryty rukou a deflektory u nohou. V chladném ránu a v dešti je znát, že ruce netrpí. Zapomenout nesmíte na hluk. I pod dobrým plexi je pod helmou rámus, který sluchu neprospívá, takže na dlouhou cestu patří špunty do uší.

Vyplatí se i pár drobností, které v katalogu působí jako zbytečnost. Tempomat, tedy udržování nastavené rychlosti, uleví pravé ruce na dlouhých rovinách. Vyhřívané rukojeti zachrání chladné ráno v horách i podzimní návrat. Zásuvka nebo USB port na navigaci je u cestovních strojů běžný, ale ne samozřejmý.

Dojezd: nádrž mínus rezerva, kterou si necháte

Dojezd je součin objemu nádrže a spotřeby, jenže reálné číslo bývá vždycky nižší, než vypadá na papíře.

Modelový příklad: motorka s osmnáctilitrovou nádrží, která při klidné jízdě jede za pět litrů na sto kilometrů, má teoreticky dojezd kolem tří set šedesáti kilometrů. Naložte na ni kufry a spolujezdce, jeďte hodinu dálničním tempem a spotřeba stoupne. Z nádrže také nikdy nevyjezdíte poslední litr. Rozumné je počítat s tím, že se po pumpě začnete ohlížet o padesát až sedmdesát kilometrů dřív, než vám blikne rezerva.

Proč to řešit už při výběru: se strojem, který mezi pumpami ujede sto padesát kilometrů, strávíte na cestě k moři podstatně víc času u stojanu. V řídce osídlených oblastech a na horských silnicích se pumpa nemusí objevit přesně tam, kde ji potřebujete, a večer bývá zavřeno.

Velká nádrž má i stinnou stránku. Plná nádrž váží a u vysokých strojů zvedá těžiště. Motorka je pak v pomalé jízdě a při manévrování na parkovišti méně ochotná.

Kufry, brašny a nosnost, na kterou se zapomíná

Zavazadla mají na motorce tři podoby. Pevné boční kufry, topcase vzadu a měkké brašny. Každá varianta se hodí jinam.

Pevné kufry se zamykají, drží tvar a v dešti obsah zůstane suchý. Vyžadují ale nosný rám, který se ke konkrétní motorce buď vyrábí, nebo nevyrábí. U originální sady od výrobce bývá cena vyšší, než čekáte, takže si ji zjistěte ještě před koupí stroje.

Topcase je nejpohodlnější na helmu a drobnosti. Má jednu nevýhodu. Sedí vysoko a daleko vzadu, takže když ho přetížíte, motorka začne při vyšší rychlosti kmitat. Výrobce u každého kufru uvádí maximální zatížení a to číslo není dekorace.

Měkké brašny jsou levnější, lehčí a vejdou se skoro na každý stroj. Nezamykají se, hůř drží tvar a v trvalém dešti obvykle potřebují ještě nepromokavý vak dovnitř.

A teď to, co se přehlíží nejčastěji. V technickém průkazu najdete provozní hmotnost a největší povolenou hmotnost. Rozdíl mezi nimi je všechno, co smíte naložit: jezdec, spolujezdec, zavazadla i doplňky. U lehčích strojů se do toho limitu dva dospělí s bagáží vejdou hůř, než by čekali. Než se rozhodnete, ověřte si obě čísla u konkrétní verze modelu.

Praktický detail na závěr téhle části: motorka s bočními kufry je výrazně širší. Do úzké mezery mezi auty se s ní nevejdete a v garáži budete parkovat jinak než dřív.

Spolujezdec je polovina rozhodnutí

Pokud jezdíte ve dvou, posuzujte stroj podle zadního sedla stejně pozorně jako podle předního. Krátké a šikmé sedlo bez madel je na dvě hodiny hraniční a na celý den nepoužitelné.

Sledujte pozici zadních stupaček. Když má spolujezdec kolena vysoko u brady, po dvou hodinách ho bolí kyčle. Užitečná je opěrka zad, kterou často tvoří právě topcase.

Zeptejte se toho, kdo pojede vzadu, a vezměte ho na zkušební jízdu. Vlastní dojem z předního sedla o zadním nevypovídá nic.

Naložený stroj se také jinak chová. Většina motorek má nastavitelné předpětí zadní pružiny. Když ho při jízdě ve dvou a s kufry nedotáhnete, motorka sedne dozadu, zhorší se řízení a světla svítí do korun stromů.

Který typ motorky do toho zapadá

Nejčastější odpovědí bývá cestovní enduro, tedy adventure. Vzpřímený posez, velké plexi, příprava na kufry a světlá výška na horší cesty. Kategorie vznikla přesně pro tenhle způsob jízdy.

Není to ale jediná cesta. Silniční cestovní a sport-turistické stroje nabízejí podobný komfort s nižším sedlem a lepším chováním na asfaltu. Velké cestovní motorky s plnou kapotáží jsou na dálnici nejpohodlnější, zato v serpentinách a při parkování dají zabrat.

A pak je tu levnější varianta. Obyčejný naháč nebo jiný běžný typ motorky s doplněným plexi, měkkými brašnami a lepším sedlem odveze na dovolenou spoustu lidí. Za peníze ušetřené proti velkému turistickému stroji se dá projezdit hodně kilometrů.

Kubatura sama o sobě nic neřeší. Střední třída zhruba mezi sedmi sty a devíti sty kubickými centimetry většině lidí na cestování bohatě stačí, na dálnici má rezervu a ve městě se s ní dá žít. Stroje nad litr jsou v tahu klidnější a plně naložené se nezadýchávají, jejich hmotnost ale ucítíte pokaždé, když je budete otáčet na místě.

Co si ověřit na zkušební jízdě

Okruh kolem bloku vám řekne málo. Domluvte si delší svezení a projděte při něm tohle:

  • Vydržte v sedle aspoň hodinu v kuse a sledujte, kde vás začne tlačit sedlo a jestli vás nebolí zápěstí.
  • Vyjeďte na dálnici a chvíli držte cestovní tempo. Poslouchejte, jestli se vám třese helma a kam vede proud vzduchu.
  • Zastavte, sundejte stroj ze stojanu, otočte ho na místě a zkuste s ním couvat do mírného kopce.
  • Popojíždějte krokem, ideálně po nerovném nebo šikmém povrchu.
  • Když to jde, vezměte s sebou spolujezdce a zatížené kufry. Naložená motorka se řídí jinak než prázdná.
  • Sáhněte na ovládání v rukavicích. Blinkry, přestavení plexi i vyhřívání se musí dát ovládat bez sundávání ruky z řídítek.

Co cesta udělá s rozpočtem

Dlouhá trasa spotřebuje víc než palivo. Pneumatiky se při svižné jízdě s nákladem ojíždějí rychleji a je snadné vyrazit s poloviční hloubkou dezénu a po návratu zjistit, že jsou hotové. Řetěz chce na cestě pravidelné mazání, přesný interval najdete v návodu ke konkrétnímu stroji. Motorky s kardanem nebo řemenem tuhle starost nemají, zato bývají dražší.

Servisní interval si spočítejte předem. Když vám prohlídka vyjde doprostřed dovolené, buď ji stihnete před odjezdem, nebo budete v cizině hledat značkový servis. Reálný roční rozpočet rozebíráme podrobněji v článku o tom, kolik stojí provoz motorky.

U ojetého cestovního stroje se dívejte na to, co dlouhé cesty opotřebují jako první. Stav tlumičů, ložiska řízení, uchycení kufrového rámu a doložená historie servisu. Motorka s vyšším nájezdem, o kterou se někdo staral, bývá lepší koupí než málo jetý kus, který pět let stál v garáži.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je vybírat podle katalogových čísel a fotek. Výkon, hmotnost a objem nádrže vám neřeknou, jestli vás po čtyřech hodinách rozbolí záda.

Druhá chyba je nafouknout vlastní požadavky. Když jednou za rok jedete na týden do hor a jinak jezdíte po okolí, velký turistický stroj budete padesát týdnů v roce hlavně složitě parkovat. Někdy vyjde lépe menší motorka a k ní pořádné sedlo, brašny a plexi.

Pozor také na hmotnost při stání. Naložený stroj se spolujezdcem se otáčí a zvedá hůř než prázdný a v garáži se s ním jinak manévruje.

A nepodceňte vlastní výbavu. Bunda, která je na hodinu v pohodě, umí být po celém dni v dešti nebo v horku k nevydržení.

Shrnutí

Cestovní motorka stojí na čtyřech věcech. Vzpřímený posez, který vydržíte celý den. Ochrana před větrem přizpůsobená vaší postavě. Dojezd, se kterým nemusíte plánovat trasu podle pump. A systém zavazadel, do kterého se vejde to, co opravdu vezete.

Než se rozhodnete, projeďte se na vybraném modelu déle než pár minut, nejlépe naloženém a ve dvou. Ověřte si nosnost v technickém průkazu, cenu kufrového rámu a termín nejbližší servisní prohlídky. Tyhle údaje vám o vhodnosti stroje na dlouhou cestu řeknou víc než tabulka výkonu.