V inzerátech na motorky dnes visí štítek bobber nebo scrambler u spousty strojů. Prodejci tak občas nazvou i obyčejný naháč s vyšším sedlem nebo cruiser s hrubší pneumatikou. Oba pojmy přitom mají přesný původ a konkrétní technické znaky, kterými se liší od chopperu i café raceru. Ukážeme, podle čeho bobber a scrambler poznáte a proč si je lidé pletou právě s těmito dvěma styly.

Bobber: motorka s odříznutými blatníky

Bobber vznikl ve třicátých letech dvacátého století v USA, tedy dřív než chopper. Majitelé sériových motorek, často Harley-Davidson řady J, jim odřezávali přední blatník a zkracovali ten zadní. Motorkáři tomuto zásahu říkali bobbing a odtud pochází i dnešní název stylu. Cílem nebylo efektní vzezření, ale nižší hmotnost a jednodušší údržba.

Rám motorky přitom zůstává beze změny, přesně jak vyjel z výroby. Bobber poznáte podle jednoho sedla na pružinách, stejně velkých kol vpředu i vzadu a minima ozdobných dílů. Právě nezměněný rám je hlavní rozdíl oproti chopperu, kterému se budeme věnovat dál. Styl na čas upadl v zapomnění, k jeho návratu došlo až na konci devadesátých let, kdy se výraz bob job zkrátil na dnešní bobber.

Výrobci dnes nabízejí bobber i jako tovární verzi, odlehčený model rovnou z výroby, ne jen jako domácí přestavbu. Sedlo bývá nízko nad zemí, což ocení nižší jezdci. Krátký zadní blatník ale znamená víc špíny na kalhotách při dešti, takže na delší cestu za každého počasí bobber není ideální volba. Spíš se hodí na krátké projížďky po městě nebo po okolí, kde přijatelný komfort stačí.

Scrambler: motorka stavěná na terén

Scrambler má kořeny v poválečné Británii a Americe. Jezdci tam pořádali takzvané scrambles, závody v terénu na upravených silničních motorkách, a pro brody, kameny i bahno potřebovali odolnější stroj. Vytáhli výfuk výš, obuli motorku do hrubě dezénovaných pneumatik a řídítka narovnali do vzpřímené polohy. Odpružení dostalo delší zdvih, takže motorka získala i vyšší světlou výšku.

Dnešní scramblery od velkých značek jsou hlavně stylová záležitost. Kombinují retro vzhled s moderní elektronikou a spolehlivým motorem, do skutečného terénu se s nimi ale většina majitelů nikdy nevydá. Chcete-li jezdit i mimo asfalt, ověřte si u prodejce světlou výšku, zdvih odpružení a typ pneumatik, ne jen název na cedulce u nádrže.

Tovární scramblery dnes nabízí řada značek, třeba Triumph nebo Ducati, které mají slovo scrambler přímo v názvu modelové řady. Vyšší posed a měkčí odpružení se hodí i na rozbité okresky, ne jen na terén mimo silnici. Kvůli vyššímu sedlu ale scrambler méně sedne nižším nebo začínajícím jezdcům, kteří potřebují jistý dosah nohou na zem.

Čím se liší od chopperu

Chopper vznikl až koncem padesátých let v Kalifornii jako další krok za bobberem. Stavitelé prodloužili přední vidlici, zvětšili úhel rejdu a rám museli rozřezat a znovu svařit, aby motorka dostala protažený tvar. K tomu patří vysoká řídítka typu ape hanger, sahající skoro k ramenům, nebo naopak velmi nízká řídítka typu dragbar, a časté sissy bary, tedy opěrky pro spolujezdce za sedlem.

Bobber proti tomu rám nemění vůbec.

Chopper naopak cílí především na efekt a na originální, ručně stavěný vzhled. Bobber zůstává funkční přestavbou sériového stroje. Světovou popularitu chopperům přinesl v roce 1969 film Bezstarostná jízda, po kterém poptávka po podobných motorkách prudce vzrostla. Protože chopper historicky vznikl z bobberu, oba pojmy se pletou i v inzerátech. Stačí se ale podívat na rám: rovný a sériový signalizuje bobber, protažený a svařovaný zase chopper.

Čím se liší od café raceru

Café racer pochází ze stejné doby jako první scramblery, ale z úplně jiného prostředí. V Británii 50. a 60. let jezdila parta zvaná rockeři mezi kavárnami, typicky od londýnské Ace Café, a měřila si čas do návratu, než na gramofonu dohraje písnička. Motorky proto musely být hlavně rychlé a hbité v zatáčkách.

Řídítka klesla do nízké polohy, sedlo zůstalo jen jedno s charakteristickým hrbem vzadu, a z motorky zmizelo vše, co přidávalo hmotnost bez užitku na rovince. Jezdci si sami stavěli motorky i s cizím rámem a cizím motorem, nejznámější kombinací je Triton, tedy motor Triumph v rámu Norton. Scrambler naproti tomu cílí na terén a vyšší posed, bobber zase na nízký a jednoduchý cruiser. Scrambler má obvykle větší přední kolo než café racer, protože v terénu musí přejíždět kameny a výmoly, zatímco café racer sází na malé kolo a nízké těžiště kvůli ostrým zatáčkám na silnici. Všechny čtyři styly tedy vznikly z podobné touhy upravit sériovou motorku, ale každý sledoval jiný cíl: rychlost na silnici u café raceru, drsnost v terénu u scrambleru, jednoduchost u bobberu a okázalý vzhled u chopperu. Poznat je od sebe pak většinou stačí podle jediného pohledu na řídítka, sedlo a výfuk.

Kde se s bobbery a scramblery setkáte

V Česku se s oběma styly setkáte hlavně dvěma cestami. Buď koupíte tovární model přímo od výrobce se zárukou a papíry v pořádku, nebo objednáte přestavbu u specializované dílny, která upraví sériovou motorku podle vašich představ. Přestavba na zakázku trvá týdny až měsíce a cena roste s tím, kolik dílů řemeslník vyrábí ručně, třeba výfuk, sedlo nebo blatníky. Hotové bobbery a scramblery pak často potkáte i na motorkářských srazech, kde majitelé rádi ukážou, čím se jejich stroj liší od sériové verze.

Na co si dát pozor

V bazarech i na sociálních sítích slova bobber a scrambler často slouží jen jako marketingová nálepka. Motorka s vyšším sedlem a hrubší pneumatikou ještě nemusí mít reálně větší světlou výšku ani delší zdvih odpružení, který terénní jízda vyžaduje.

Před koupí si proto vždy ověřte technická data, ne jen fotku v inzerátu.

Pozor si dejte také na motorky s upraveným rámem, typické spíš pro chopper než pro bobber nebo scrambler. Pokud rám prošel řezáním nebo svařováním, motorka obvykle potřebuje individuální schválení technické způsobilosti, tedy úřední schválení pro vozidla postavená nebo výrazně upravená mimo sériovou výrobu, a bez něj ji nelze legálně provozovat na silnici. Takový detail raději nechte posoudit v servisu nebo přímo na STK, stanici technické kontroly, ne podle dojmu z fotografie v inzerátu.

Vysoko vedený výfuk u scrambleru bývá také hlasitější. Prověřte si, jestli má motorka platnou homologaci výfuku, jinak riskujete problém při technické kontrole. U bobberu zase pozor na nízké sedlo bez pořádné opěrky zad, na delší trase unaví záda rychleji než u běžného naháče.

Shrnutí

Bobber poznáte podle odříznutých blatníků, jednoho sedla a nezměněného rámu. Scrambler prozradí vysoko vedený výfuk, terénní pneumatiky a vzpřímený posed. Chopper má naproti tomu protažený a upravený rám s vysokou vidlicí, café racer zase nízká řídítka a hrbaté sedlo mířené na rychlou jízdu po silnici. Než si podle jednoho slova v inzerátu uděláte obrázek o celé motorce, porovnejte si radši konkrétní díly, tedy blatníky, sedlo, řídítka a výfuk.

Pokud chcete porovnat i ostatní kategorie, přehled všech typů motorek najdete v samostatném článku o typech motorek.