Bobber motorka je stroj zbavený všeho, co nesouvisí přímo s jízdou. Zmizí přední blatník, zadní se zkrátí na minimum, zůstane jedno sedlo a rám se neupravuje. Výsledkem je stroj, který vypadá odlehčeně a syrově, i když pod nádrží skrývá obyčejný sériový motor. Vysvětlíme, odkud styl pochází a proč se bobber pořád plete s chopperem, přestože jde o dva různé přístupy k přestavbě cruiseru.

Odkud se bobber vzal

Kořeny sahají do konce dvacátých let, kdy se v Americe objevily první takzvané cut-down stroje na základě Harley-Davidson řady J. Jezdci z nich sundávali díly, které přidávaly váhu, a snažili se motorku zrychlit. Ve třicátých letech k tomu přidal impulz závodní seriál Class C, který od roku 1933 pořádala AMA (Americká motocyklová asociace) a pouštěl do závodů i běžné sériové stroje bez velkých úprav. Odtud si silniční jezdci brali inspiraci: míň plechu a váhy, k tomu jednoduchá barva bez chromu. První takto upravené motorky se objevily v polovině třicátých let.

Přesně tomu se říkalo bob-job. Termín odkazoval na zkrácení zadního blatníku podobně, jako se dřív krátil ocas zvířatům, tedy bob-tail. Zkrácené „bobber“ se vžilo až mnohem později, prakticky až v devadesátých letech.

Po roce 1945 kustomizéři přidali k jednoduchosti i vzhled. Von Dutch, vlastním jménem Kenneth Howard, upravil v roce 1946 Indian Scout do pestrých barev, s menší nádrží, vyššími řídítky a výfuky vytočenými nahoru.

Co dělá z motorky bobber

Pozná se podle pár jasných znaků. Přední blatník bobberu chybí úplně, nebo z něj zůstane jen náznak. Zadní stavitel zkrátí na krátký oblouk, který sotva kryje kolo. Sedlo zůstane jedno, často pružinové takzvané solo sedlo, které nahradí odpružení pod jezdcem v místech, kde rám vzadu žádné pořádné tlumení nemá. Takovému rámu se říká hardtail. Přední a zadní kolo mají u bobberu podobnou velikost, na rozdíl od chopperu, kde bývá přední kolo o dost větší. Rám zůstává sériový, stavitel ho neřeže ani nesvařuje, jen z něj sundá, co jde dolů bez zásahu do konstrukce. Lak bývá jednoduchý a matný, občas i záměrně narezlý, i když tenhle zestárlý vzhled je spíš novodobá móda než původní styl čtyřicátých let.

Řídítka bývají rovná nebo mírně stažená k tělu, ne vysoká jako chopperové ape hangery. U přední vidlice je oblíbená takzvaná springer vidlice, tedy odpružení viditelnými pružinami přímo před hlavou řízení, protože vzhledově ladí se zbytkem jednoduché stavby motorky.

Bobber, cruiser a chopper: kde je hranice

Cruiser je široká kategorie: nízké sedlo, řídítka blíž k tělu, stupačky vysazené dopředu a motor, který táhne odspodu bez potřeby vysokých otáček. Bobber i chopper jsou jeho odnože. Obě vznikly úpravou stejných sériových strojů, hlavně starých Harleyů a Indianů.

Rozdíl je v tom, jak hluboko stavitel do motorky zasáhne. U bobberu zůstává rám netknutý, mění se jen to, co je na něm navrch. Chopper jde dál. Stavitel rám rozřeže a znovu sváří, přední vidlici prodlouží a sklopí do většího úhlu, takže přední kolo vyjede dopředu a nahoru, často ve výrazně větším průměru než zadní. Termín chopper se v tisku objevil až v polovině šedesátých let, tedy zhruba o třicet let později než první bob-joby, a do světa ho naplno dostal film Bezstarostná jízda (v originále Easy Rider) z roku 1969. Bobber tak chopperu chronologicky předchází a dá se na něj dívat jako na jeho střídmější a levnější předchůdce. Jak se bobber liší od café raceru, rozebírá srovnání bobberu a scrambleru.

Kdy přišly první tovární bobbery

Sériová podoba bobberu přitom dlouho neexistovala.

Až do konce devadesátých let jste bobber museli postavit sami nebo si ho nechat udělat na zakázku. Teprve pak se objevily první tovární verze, které šlo koupit přímo v salonu bez svářečky a bez vlastní přestavby. Honda přišla v roce 2001 se Shadow Spirit 750, Harley-Davidson nabídl v roce 2008 Softail Cross Bones ve stylu poválečného bobberu a Yamaha v roce 2014 jednodušší XV950. Triumph na trend navázal modelovou řadou Bonneville Bobber, kterou prodává dodnes. Bobber se tak z výsledku víkendů strávených v garáži proměnil v běžnou položku katalogu.

Tovární bobbery ale nejsou úplně totéž co původní domácí přestavba. Řada sériových modelů schovává klasické odpružení pod sedlem nebo pod krytem motoru a jen opticky napodobuje tvrdý rám bez tlumení, podobně jako to dělá Harley-Davidson u rodiny Softail. Skutečný hardtail, tedy rám úplně bez zadního pružení, dnes staví hlavně menší dílny a kutilové, kterým jde o původní jízdní vlastnosti, ne jen o vzhled.

Na co si dát pozor

Sedlo bývá jen jedno. Pokud chcete vozit spolujezdce, musíte dokoupit druhé sedlo i stupačky a nechat úpravu schválit na technické kontrole. Krátký zdvih zadního odpružení znamená tvrdší jízdu na horších silnicích, po pár hodinách to poznáte na zádech.

Podobně jako cruiser má bobber omezený náklon v zatáčkách, dopředu vysazené stupačky totiž brzy zavadí o asfalt. Pro klidnou jízdu po rovných silnicích to nevadí, do ostrých zatáček ale bobber nepatří.

Pokud kupujete bobber postavený na zakázku, a ne přímo z výroby, ověřte si, že upravená světla a blatníky odpovídají homologaci a že celý stroj projde technickou kontrolou. Každou změnu oproti technickému průkazu nahlaste pojišťovně, jinak riskujete problém při řešení škody.

Shrnutí

Bobber je nejjednodušší cesta, jak dát staršímu cruiseru syrovější tvář, aniž byste museli řezat rám. Stavíte na sériovém základu, sundáváte přebytečné díly a měníte sedlo. Chopper jde v úpravách mnohem dál a stojí mnohem víc práce i peněz. Kdo chce vyzkoušet tenhle styl bez svářečky, dnes stačí zajít do salonu a vybrat si z tovární nabídky.