Motorku se žebrovaným motorem bez jediné hadičky poznáte hned. Vedle ní stojí stroj s chladičem vepředu, plastovou nádobkou na kapalinu a ventilátorem, který se občas sám roztočí. Chlazení motocyklu totiž není jen technický detail pod kapotáží, ovlivňuje hlučnost motoru, jeho chování v koloně i to, kolik péče od majitele stroj vyžaduje. Ukážeme, jak vzduchové a kapalinové chlazení fungují, čím se od sebe v praxi liší a co obnáší běžná péče o chladič.

Vzduchové chlazení: motor chladí sám sebe

Vzduchem chlazený motor nemá chladič, hadice ani čerpadlo. Teplo z válců a hlavy motoru odvádí přímo okolní vzduch, který proudí kolem žeber odlitých na jejich povrchu. Žebra zvětšují plochu, ze které teplo uniká, podobně jako radiátor topení v bytě. Čím rychleji motorka jede, tím víc vzduchu žebra ofukuje a tím lépe se motor chladí.

V koloně nebo při pomalé jízdě v horkém počasí proudění klesá a motor se drží blíž horní hranici svého teplotního rozsahu. Konstruktéři to řeší většími žebry nebo přidaným olejovým chladičem. Výhodou zůstává jednoduchost. Bez chladiče, hadic a čerpadla ubývá součástek, které mohou prasknout, ucpat se nebo začít téct, a motor bývá o něco lehčí.

Řada vzduchem chlazených motorů kombinuje žebra právě s tím drobným olejovým chladičem, tedy malým radiátorem, kterým prochází motorový olej. Olej pak kromě mazání odvádí i část tepla a žebrům pomáhá, aniž by motorka potřebovala vodní okruh, čerpadlo nebo termostat.

Kapalinové chlazení: teplo odvádí oběh v okruhu

U kapalinového chlazení válce a hlavu motoru obtéká směs vody a nemrznoucí kapaliny, obvykle na bázi etylenglykolu, která teplo odvádí do chladiče vpředu na motorce. Čerpadlo kapalinu žene okruhem, chladič ji ochlazuje proudícím vzduchem a ventilátor přiskočí na pomoc, když vzduch z jízdy nestačí, typicky právě v koloně nebo na semaforu. Termostat hlídá teplotu motoru: dokud motor není zahřátý na provozní teplotu, drží kapalinu v malém okruhu mimo chladič, aby motor rychleji naskočil do optimálního rozmezí. Až po zahřátí se otevře a pustí kapalinu i do chladiče.

Přetlakové víčko na chladiči nebo na expanzní nádobce drží v okruhu mírný přetlak. Přetlak zvyšuje bod varu kapaliny nad běžných sto stupňů, kolik má voda za normálního tlaku, takže kapalina nezačne bublat už při běžné provozní teplotě motoru. Expanzní nádobka pak pojme kapalinu, která se zahřátím roztáhne, a při ochlazení ji zase vrátí zpátky do okruhu.

Tenhle systém drží teplotu motoru mnohem stabilnější, ať motorka stojí v zácpě, nebo letí po dálnici. Stabilnější teplota pomáhá výrobcům doladit motor na vyšší výkon i nižší emise, protože ho konstruktéři nemusí navrhovat s rezervou na extrémně horké dny, jako je to nutné u vzduchového chlazení. Za to se platí vyšší hmotností a složitější konstrukcí. Přibývá dílů, které mohou selhat: hadice praskne, chladič ucpe listí nebo hmyz, těsnění časem povolí.

Co se v provozu pozná nejvíc

Vzduchem chlazený motor bývá hlasitější, protože kov bloku a hlavy nic netlumí a mechanické zvuky ventilů i pístu se šíří přímo ven. Kapalina naopak funguje i jako tlumič hluku, motor pod chladičem zní tišeji a plněji. Na výkon má typ chlazení vliv nepřímo, přes to, jak těsně mohou konstruktéři nastavit vůle a jak vysoko mohou zvednout kompresní poměr, aniž by motoru hrozilo přehřátí. Kapalinové chlazení tu dává větší prostor. Většinu výkonnějších sportovních a cestovních motorek dnes najdete právě s ním. Naopak menší skútry, jednoduché naked motorky nebo klasické stroje si často vystačí se vzduchem, protože jejich motory neběží tak vysoko otáčkově a tolik tepla nevytvářejí.

Cena oprav se mezi oběma systémy taky liší. Prasklý chladič, vadné vodní čerpadlo nebo ucpaný termostat u kapalinového chlazení něco stojí a bez opravy motorka nikam nedojede. U vzduchového chlazení tahle položka v ceníku servisu prostě chybí, protože tam není co pokazit. Na druhou stranu se vzduchem chlazený motor za horkého počasí v koloně zahřívá znatelněji, a řidič to pozná i na sobě, motor sálá víc tepla na nohy a sedlo.

Který typ chlazení motorka nabízí, úzce souvisí s tím, do jaké kategorie patří. Podrobný přehled typů motorek ukazuje, které kategorie sázejí spíš na jednoduchost vzduchového chlazení a které se bez kapaliny neobejdou.

Jak pečovat o žebra i o chladič

Vzduchem chlazený motor údržbu chladiče nepotřebuje, žebra ale přesto zaslouží pozornost. Bahno, tráva nebo zaschlý hmyz mezi žebry omezují proudění vzduchu, a motor se pak hůř chladí, i když navenek vypadá v pořádku. Stačí žebra občas prohlédnout a hrubou nečistotu setřít hadrem nebo opatrně profouknout.

U kapalinového chlazení je péče o něco náročnější, ale zvládne ji doma i běžný jezdec. Hladinu kapaliny v expanzní nádobce kontrolujte za studena a doplňujte ji jen po hranici mezi ryskami minima a maxima. Obyčejnou vodou nenahrazujte kapalinu natrvalo, jen v nouzi na dojetí domů, ochranu proti mrazu i korozi totiž zajišťuje právě podíl nemrznoucí složky. Chladič zvenku čistěte podobně jako žebra u vzduchového motoru, ucpané lamely přenesou míň tepla i při plné rychlosti. Hadice pravidelně prohlédněte, jestli nejsou popraskané, měkké nebo mokré od úniku, protože i malá netěsnost dokáže motor za pár desítek kilometrů připravit o dost kapaliny. Přesný interval výměny kapaliny i doporučený typ najdete v servisní knížce k vaší motorce, liší se totiž podle výrobce i stáří stroje.

Kapaliny se prodávají v různých barvách, zelené, červené i modré, ale barva sama o sobě nic neříká o tom, jestli se dvě kapaliny smí mísit. Řiďte se typem a specifikací, kterou předepisuje výrobce motorky, ne odstínem v lahvi. Únik kapaliny poznáte podle nasládlého zápachu nebo zaschlé narůžovělé či nazelenalé krusty kolem hadic a chladiče, i to je signál, že okruh potřebuje prohlédnout servis.

Na co si dát pozor

Rostoucí ukazatel teploty nebo rozsvícená kontrolka přehřátí nejsou věc, kterou lze odbýt dojetím domů po dálnici. Zastavte, nechte motor běžet na volnoběh nebo ho rovnou vypněte a počkejte, až teplota klesne.

Víčko chladiče nikdy neotvírejte, dokud je motor horký.

Horká kapalina je totiž pod tlakem a při otevření vystříkne ven, což hrozí popálením. U vzduchem chlazených motorů zase pozor na dlouhé stání na volnoběh v horkém počasí, třeba v koloně, protože bez proudu vzduchu z jízdy motor chladne mnohem hůř. Pokud teplota viditelně stoupá, počkejte radši s motorem vypnutým, než abyste zkoušeli, co se stane.

Ventilátor by se u kapalinového chlazení měl při stání na volnoběh za tepla sám roztočit. Když se nerozjede a teplota přitom dál stoupá, motorku raději odstavte a nechte v servisu zkontrolovat elektriku nebo čidlo teploty, dřív než se z drobné závady stane přehřátý motor.

Shrnutí

Vzduchové chlazení je jednodušší, lehčí a nenáročné na údržbu, ale hůř zvládá vysoké výkony a horké počasí v koloně. Kapalinové chlazení drží teplotu stabilnější a umožňuje výkonnější i čistší motory, za cenu vyšší hmotnosti, složitější konstrukce a pravidelné kontroly hladiny i stavu hadic. Ani jeden systém není univerzálně lepší, hodí se prostě k jinému typu motorky a jinému způsobu jízdy. Kdo si stroj teprve vybírá, udělá dobře, když se na typ chlazení zeptá přímo v prodejně a ověří si, jaký servis podle výrobce vyžaduje.