Cafe racer poznáte na první pohled: nízká řídítka, jedno úzké sedlo bez místa pro spolujezdce a téměř žádná kapotáž kolem motoru. Je to jeden z nejstarších motorkářských stylů vůbec, starší než dnešní kategorie jako naked nebo cestovní enduro. Vznikl jako úprava sériových strojů na rychlost, ne jako tovární design, a ten původ je na něm dodnes vidět.

Odkud styl pochází

Styl se zrodil na začátku šedesátých let v Londýně. Válečné přídělové hospodářství skončilo v roce 1954 a mladí lidé si poprvé mohli dovolit vlastní motorku, ne jen kolo nebo lístek na autobus. Scházeli se v kavárnách podél hlavních tahů, hlavně u Ace Cafe na severním londýnském okruhu a u Busy Bee ve Watfordu. Poslouchali rock and roll z jukeboxu a mezi jednotlivými písničkami si dokazovali, kdo má rychlejší stroj. Přezdívali si rockers, nebo také ton-up boys, podle rychlosti, o kterou jim šlo.

Cílem té hry byl takzvaný ton, tedy sto mil za hodinu, zhruba 160 kilometrů v hodině. Jezdec vyrazil od kavárny k dohodnutému bodu a zpátky a stihnout to musel dřív, než jukebox dohraje jednu skladbu.

Ace Cafe fungovala od roku 1938, v roce 1969 zavřela a dalších skoro třicet let sloužila jako pneuservis, než tam nadšenci v roce 1997 uspořádali první velký sraz a po opravě budovy kavárnu v roce 2001 otevřeli znovu.

Dnes tam kavárna znovu pořádá pravidelné měsíční srazy pro motorkáře i majitele veteránů a různé tematické akce. Část té staré atmosféry rockers tak zůstala živá dodnes, i když už bez soutěžení o rychlostní rekordy na silnici.

Co dělá z motorky cafe racer

Základ zůstává stejný, i když se detaily podle éry a značky liší. Řídítka jsou nízká a úzká, buď takzvané clip-ony, které sedí přímo na vidlici místo na představci, nebo mírnější tvar clubman. Stupačky mají místo víc vzadu a výš než obvykle, takže jezdec sedí skrčený a lokty má blízko nádrže. Nádrž samotná bývá protažená, s výřezy po stranách pro kolena, aby se jezdec mohl při jízdě přitisknout k rámu. Sedlo je jednomístné, často s vystouplým hrbem vzadu, který kryje místo, kam by jinak sedl spolujezdec. Kapotáž, velké blatníky, kryty řetězu ani přebytečné plasty na motorce nenajdete, protože každý přebytečný díl znamená zbytečnou váhu.

Původní jezdci si stroje stavěli sami z toho, co sehnali. Nejslavnější kombinací zůstává takzvaný Triton, tedy motor Triumph Bonneville zalisovaný do rámu Norton Featherbed. Jezdci ho tehdy považovali za nejlépe řiditelný rám na trhu.

K dobovému stylu patřila i malá polokapotáž kolem světlometu, takzvaná bikini kapotáž. Jezdci k tomu přidávali gumy Dunlop TT100 a hlasitější výfuky, aby rychlá motorka i rychle zněla.

V dnešní custom scéně zůstávají oblíbeným základem starší japonské čtyřtakty ze sedmdesátých a osmdesátých let, třeba Honda CB nebo Yamaha XS. Mají jednoduchou konstrukci, díly se k nim shánějí snáz a přestavba nevyjde tak draho jako u novějšího stroje.

Cafe racer, nebo modern classic

Modern classic je širší škatulka. Patří sem retro motorky s kulatými světly a nádržemi ve stylu starých strojů, ale s pohodlným, vzpřímeným sedem a normálními řídítky. Cafe racer je uvnitř téhle rodiny ta ostřejší, sportovnější varianta, jedna z mnoha, které najdete v přehledu všech typů motorek. Poznáte ji hlavně podle sehnuté polohy těla a nízkých řídítek, které nedávají prostor pro spolujezdce.

Řada výrobců dnes prodává obě varianty vedle sebe na stejném základu motorky, jen s jiným řídítkem a sedlem. Nejznámější je asi Triumph Thruxton, který nese jméno po okruhu Thruxton v Hampshiru, kde značka v roce 1969 obsadila první tři místa v pětisetmílovém závodě. Moderní verzi Triumph představil v roce 2004, vychází z motoru řady Bonneville a dodnes drží typické clip-on řídítko i hrbaté sedlo.

Podobnou cestou šly i další značky. Ducati, Moto Guzzi, Kawasaki nebo BMW mají ve své nabídce vlastní verze s cafe racer siluetou. Liší se jménem i detaily, princip ale zůstává stejný: míň plastu a nižší řídítka.

Rozdíl se dobře pozná i v běžném životě s motorkou. Modern classic zvládne cestu do práce i delší výlet po dálnici, sed je totiž vzpřímený a řídítka širší. Cafe racer je naopak stavěný na kratší a rychlejší jízdy, kde sportovní poloha těla nevadí, protože netrvá dlouho.

Jak se cafe racer chová v běžném provozu

Sehnutá poloha, která na fotce vypadá dobře, má svou cenu. Zápěstí nesou část váhy horní poloviny těla, a po hodině v koloně to bolí víc než na naháči nebo skútru. Na dálnici chybí jakákoli ochrana před větrem, motorka totiž nemá ani malý štítek jako sportovní turistika. Krátký sportovní úsek po okresce cafe racer zvládne se ctí, dlouhý přejezd s bagáží ne.

Spolujezdce si na cafe racer neberete, protože pro něj většinou chybí sedlo i stupačky. Kdo jezdí často ve dvou, hledá jinde.

Cafe racer dává smysl zkušenějšímu jezdci, kterého baví krátké svižné jízdy po klikatých silnicích a nevadí mu sportovní posez. Kdo řeší především pohodlné dojíždění do práce každý den nebo dovolenou s kufry na motorce, sáhne radši po naháči nebo po cestovním stroji.

Kolik cafe racer stojí

Cena se liší především podle toho, jestli kupujete tovární model, nebo hotovou přestavbu od dílny. Tovární cafe racer stojí zhruba jako podobně silný naked nebo modern classic od stejné značky, pod jiným plechem totiž sedí stejná technika. U přestavby rozhoduje zase to, kolik práce a nových dílů do ní stavitel vložil, a přesnou částku vám řekne až konkrétní nabídka.

Domácí přestavba staršího strojku vyjde levněji na pořízení, ale počítejte s dalšími výdaji za nový lak, sedlo, výfuk nebo řídítka. Sečtené náklady se pak často přiblíží ceně hotového továrního kusu, jen si práci a čekání odbudete sami.

Na co si dát pozor

Hodně cafe racerů na inzertních portálech nejsou tovární modely, ale domácí přestavby staršího stroje. U takové motorky si nechte ukázat technický průkaz a ověřte, jestli přestavba prošla schválením a zápisem u příslušného úřadu. Neschválená úprava dělá z motorky nezpůsobilou pro provoz na silnici, i kdyby vypadala sebelíp. Zkontrolujte i elektroinstalaci. Při přestavbě stavitel často posune nádrž i sedlo a kabeláž musí předělat, a ne vždy to udělá pořádně. Brzdy a světla musí splňovat homologaci, tedy úřední schválení pro provoz, ne jen vypadat dobře. Pokud si nejste jistí, vezměte s sebou někoho, kdo motorkám rozumí, nebo si stroj nechte prohlédnout v servisu ještě před podpisem smlouvy. Počítejte i s tím, že servis přestavěného kusu bývá složitější, protože mechanik musí zjistit, odkud jednotlivé díly pocházejí, a ne každá dílna se do neoriginální sestavy pustí.

Tovární cafe racer taky jede tvrději na horších cestách. Sportovně naladěný podvozek s kratším zdvihem odpružení vás přes jámy a výtluky natřese víc než naháč nebo modern classic.

Shrnutí

Cafe racer je motorkářský styl s kořeny v londýnských kavárnách šedesátých let, postavený na jednoduchém principu: co nejméně váhy, co nejvíc rychlosti. Poznáte ho podle nízkých řídítek, jednoho sedla, chybějící kapotáže a odlehčené konstrukce. Od modern classic ho odlišuje sehnutá sportovní poloha místo pohodlného vzpřímeného sedu. Než si cafe racer pořídíte, hlavně u přestavěného kusu ověřte papíry a technický stav, ať vás po pár týdnech nečeká nepříjemné překvapení při návštěvě stanice technické kontroly.