Gripy jsou jediné místo na motorce, kde ruka drží řízení celou jízdu. Rozhodují, jak přesně vycítíte plyn v zatáčce, jak rychle znecitliví prsty na dálnici a jestli vás po hodině v sedle nerozbolí zápěstí. Levná guma z výprodeje a pořádné gripy se zvenku podobají, v ruce se ale pozná rozdíl do minuty.

Tenhle článek se drží gripů a rukojetí, včetně vyhřívaných. Blinkry, houkačku a zbytek elektroinstalace na řídítkách řešíme jinde.

Guma, pěna nebo silikon: materiál mění pocit z jízdy

Základní gumové gripy se liší tvrdostí směsi. Měkčí guma lépe tlumí vibrace z motoru a lépe drží v mokré rukavici, rychleji se ale prodírá a ztrácí pružnost. Tvrdší směs vydrží déle, na dálkových trasách ale víc propouští chvění do dlaně.

Pěnové gripy znají hlavně jezdci v terénu. Jsou lehké, skvěle tlumí nárazy od nerovného terénu a levně se vyrábí, ale oděr o klacky a kamení je poškodí rychleji než gumu. Na silniční motorku se moc nehodí, do enduro nebo motocrossové sestavy patří běžně.

Třetí varianta jsou gripy s vrstvou silikonového gelu pod gumovým povrchem. Tlumí vibrace nejlépe ze všech tří, stojí ale citelně víc a gelová výplň časem ztrácí pružnost stejně jako pěna v sedle. Povrch gripu si všímejte zvlášť. Hluboký vroubkovaný nebo voštinový vzor drží i v mokré rukavici, hladký profil v dešti klouže. Pro celoroční ježdění dává smysl hrubší struktura, i kdyby v suchu působila míň příjemně na holou ruku.

Průměr musí sednout do velikosti ruky

Standardní řídítka mají trubku o průměru 22 mm, u cestovních a cruiserových strojů se občas objeví silnější profil. Gripy se na tenhle rozměr nasazují, samotná tloušťka gumy nad trubkou se ale mezi modely liší o několik milimetrů.

Silnější grip působí komfortněji, ale zvětšuje obvod, který musíte obepnout prsty. Pro menší ruku to znamená horší dosah na páčku spojky nebo přední brzdy. Tenčí grip dá přesnější cit z plynu, na dlouhé trase ale víc přenáší vibrace.

Vyzkoušejte grip vždy s rukavicí, kterou reálně jezdíte. Zimní rukavice s podšívkou zabere víc místa než tenká letní, a to, co v obchodě sedí naboso, může s rukavicí najednou působit příliš tlustě.

Lepené gripy, nebo lock-on systém

Levnější a stále nejrozšířenější způsob je lepený grip. Nasazuje se na odmaštěnou trubku s pomocí lepidla na gripy nebo obyčejného laku na vlasy jako dočasného kluzného prostředku, který za pár hodin zaschne a drží. Funguje spolehlivě, ale výměna bez poškození starého gripu bývá pracná.

Lock-on systém drží gripy pomocí šroubovaných objímek na obou koncích. Výměna zabere pár minut šroubovákem, bez lepidla a bez čekání na zaschnutí. Cena je vyšší a objímky přidají na délce gripu asi centimetr, což u některých switch cube ovladačů zmenší volný prostor pro palec.

Pro jezdce, kteří gripy mění častěji, třeba kvůli závodění nebo opotřebení v terénu, dává lock-on smysl. Pro běžné ježdění po silnici, kde se grip mění jednou za pár let, je rozdíl v ceně těžko zdůvodnitelný.

Kolik gripy stojí a kde je koupit

Základní gumové gripy bez vyhřívání seženete v desítkách korun za pár, kvalitní dvousložková guma od zavedeného výrobce stojí řádově stovky. Lock-on systém s hliníkovými objímkami se pohybuje výš, u prémiových sad i přes tisícovku. Vyhřívané gripy začínají u jednoduchých návleků za pár stovek a u kompletních sad s regulací teploty a instalací od servisu se dostanete na několik tisíc korun i s prací.

Cena sama o sobě nic nezaručuje. Levný grip od neznámé značky může sedět v ruce lépe než dražší kus, který vám prostě nesedne do dlaně. Vyplatí se zkusit víc modelů naživo, ne kupovat jen podle popisku v e-shopu.

Vyhřívané gripy: co je uvnitř

Vyhřívaný grip skrývá pod povrchem topné vlákno nebo fólii, která se zapojuje na baterii motorky. Ovládá se samostatnou krabičkou s několika stupni intenzity, obvykle připevněnou na řídítka nebo pod sedlo.

Aftermarket sady se instalují jako náhrada původních gripů nebo jako tenký přídavný návlek přes stávající gumu. Druhá varianta je rychlejší na montáž, ale hůř drží tvar a rychleji se opotřebuje. Některé motorky mají vyhřívané gripy rovnou od výrobce, zapojené do originální elektroinstalace a ovládané tlačítkem na přepínači.

Příkon se u aftermarket sad běžně pohybuje v řádu jednotek až nižších desítek wattů na jednu stranu podle nastaveného stupně, přesné číslo najdete v dokumentaci konkrétního výrobku. Na krátkou dojížďku do práce to baterii nevadí, na pomalé jízdě v koloně s vyhřáváním na maximum a bez dobíjení motorem se ale baterie může vybít rychleji, než čekáte.

Montáž a zapojení: kde se dělá nejvíc chyb

Nejčastější chyba je zapojit vyhřívané gripy přímo na okruh, který sdílí s jiným spotřebičem, bez vlastní pojistky. Při přetížení pak vypadne pojistka společná pro víc věcí najednou, nebo se poškodí vodič.

Solidní instalace vede kabel samostatnou pojistkou přímo k baterii, u výkonnějších sad přes relé, které sepne napájení až po nastartování motoru. Spoje patří do vodotěsných konektorů, ne do izolační pásky omotané kolem holého drátu. Vedení kabelu se musí vyhnout výfuku a pohyblivým částem řízení, jinak hrozí propálení nebo přeskřípnutí při zatočení řídítek.

Pokud si nejste jistí vlastní elektrikářskou zručností, montáž vyhřívaných gripů svěřte servisu. Špatně zapojený topný prvek dokáže vybít baterii přes noc nebo v horším případě způsobit zkrat.

Ovladač intenzity hřátí bývá u levnějších sad jednoduchý přepínač se třemi až pěti stupni, u dražších sad regulátor s pamětí posledního nastavení nebo automatickým udržováním teploty přes vestavěný teplotní senzor. Automatická regulace šetří baterii, protože po dosažení nastavené teploty proud omezí, místo aby topila naplno pořád stejně.

Údržba: gripy se opotřebují i bez pádu

Guma na řídítkách stárne, i když motorka celý rok stojí v garáži. Sluneční záření a teplotní výkyvy ji časem vysušují a povrch tvrdne, ztrácí přilnavost a začíná se drolit po hranách. Jednou za sezónu gripy prohlédněte, hlavně tam, kde se nejvíc opírá dlaň.

Mytí stačí vlažná voda s trochou saponátu a měkký kartáček na vroubkovaný vzor, kam se zachytí prach a mastnota z rukavic. Rozpouštědla ani agresivní odmašťovače na gumu nepatří, zrychlují stárnutí materiálu. U vyhřívaných gripů navíc hlídejte, aby voda nezatekla ke konektoru pod gripem, i když bývá zalitý a chráněný proti stříkající vodě.

Komu se vyhřívání vyplatí

Vyhřívané gripy dávají smysl lidem, kteří jezdí celoročně nebo často brzy ráno a pozdě večer, kdy teplota klesá i v jinak teplém měsíci. Na krátké letní vyjížďky po odpoledni je to zbytečný výdaj navíc.

Alternativou jsou vyhřívané rukavicové vložky nebo silnější zimní rukavice s membránou, které řeší stejný problém bez zásahu do elektroinstalace motorky. Kdo řeší zimní jízdu komplexně, tomu se vyplatí podívat se i na tuhle cestu, ne jen na gripy samotné.

Na co si dát pozor

Po výměně gripu vždy zkontrolujte návrat plynové rukojeti do klidové polohy. Musí se sama vrátit rychle a bez zadrhávání, jinak hrozí, že plyn zůstane částečně otevřený i po puštění.

Po nasazení nového gripu zkontrolujte i konce řídítek. Bez záslepky nebo bar-endu zůstává konec trubky nekrytý a při pádu hrozí, že se do něj zaboří přesně ta hrana, kterou by jinak kryla guma.

U vyhřívaných gripů počítejte s tím, že levné sady s tenkým topným vláknem po sezóně nebo dvou často přestanou hřát rovnoměrně. Než koupíte nejlevnější variantu, ověřte si u prodejce záruční podmínky, protože reklamace topného prvku bývá složitější než u obyčejného gripu.

Shrnutí

Materiál a průměr gripu vybírejte podle typu jízdy a velikosti ruky, ne podle ceny na první pohled. Lock-on systém se vyplatí, když gripy měníte často, lepené zůstávají levnější volbou pro běžné ježdění.

Vyhřívané gripy mají smysl hlavně pro celoroční nebo dojížděcí provoz a vyplatí se pořídit ještě před první opravdu chladnou sezónou, ne až uprostřed ní. Kompletní přehled zbytku výbavy, včetně toho, v jakém pořadí ji pořizovat, najdete v souhrnném článku o vybavení na motorku.