Motokros, česky i cross, patří mezi kategorie motorek a slouží čistě k závodní jízdě v terénu. Nemá zpětná zrcátka, směrová světla ani technický průkaz, protože na silnici nikdy nevyjede. Kdo hledá stroj na dojíždění do práce nebo na výlety po kraji, tady ho nenajde.
Motokros, cross, motocross: tři jména pro jeden stroj
Anglické slovo motocross vzniklo spojením motorcycle a cross country, tedy motocykl a jízda napříč krajinou. Do češtiny se ustálilo hned ve dvou podobách, motokros i cross, a obě znamenají stejnou disciplínu. Motokros se drží spíš v oficiálních textech, třeba v pravidlech Autoklubu ČR nebo na startovních listinách, cross zní běžněji mezi jezdci přímo na trati. Pod oběma slovy najdete stejný typ motocyklu.
Proč motokrosová motorka nemá SPZ
Motocykl pro motokros nemá homologaci pro provoz na pozemních komunikacích. Chybí mu zpětná zrcátka, blinkry, houkačka i standardní osvětlení, tlumič výfuku nesplňuje silniční hlukové normy a asfalt by terénní vzorek pneumatik za pár kilometrů sedřel do hladka. Rám a dlouhý zdvih odpružení snesou tvrdé dopady po skoku, ne pohodlnou jízdu v koloně. Nemá ani boční stojánek, protože by se v terénu stejně hned zabořil, takže ho jezdec staví na stojan jen v depu nebo v garáži. Výrobce ho od začátku staví jako závodní nářadí pro měkký podklad, ne jako dopravní prostředek, a registrační značku by mu tak stejně žádný úřad nevydal.
Se silniční verzí terénní motorky se motokros plete nejčastěji. Enduro na silnici smí, protože má schválené osvětlení i homologaci. Motokrosová motorka tohle řešit nepotřebuje, protože z uzavřeného areálu nikdy nevyjede.
Menší a pomalejší pitbike do stejné kategorie nepatří.
Jaké kubaturové třídy motokros používá
Světová špička motokrosu závodí ve dvou hlavních třídách. Nejvyšší třída MXGP povoluje dvoutaktní motory do 250 kubických centimetrů nebo čtyřtaktní do 450 kubíků. MX2 je o stupeň níž, dvoutakty tam smí mít nejvýš 125 kubíků a čtyřtakty 250 kubíků. V praxi dnes v obou třídách převažují čtyřtaktní stroje, dvoutakt zůstává hlavně u levnějších a jednodušších strojů pro amatéry a mládež, protože se u něj musí míchat olej do benzinu a servis vyžaduje jinou zkušenost než u čtyřtaktu.
Mimo světové třídy existují v Česku i nižší objemové kategorie pro začátečníky a pro jezdce, kteří nechtějí hned investovat do nejdražšího stroje. Menší motor stojí míň a levnější vyjdou i díly se servisem. Na vrcholové rychlosti sice ubere, ale odpouští víc chyb při učení.
V Česku motokros zastřešuje Autoklub České republiky přes Komisi motokrosu. Vedle mistrovství republiky pořádá i regionální přebory a samostatné seriály pro nejmladší jezdce na menších strojích, mezi nimi Brisk MX Kids. Kdo chce závodit oficiálně, potřebuje sportovní licenci, kterou Autoklub ČR vydává přes svůj registrační systém.
Kde se s motokrosovou motorkou smí jezdit
Legálně smíte jezdit jen na uzavřené motokrosové trati nebo v areálu k tomu určeném. Provozovatel takové tratě odpovídá za bezpečnost a značení, při závodech často i za pořadatelskou nebo zdravotní službu. Většina areálů funguje na rezervace nebo pevné tréninkové hodiny, takže se vyplatí předem zavolat, ne přijet a doufat, že bude volno. Řada tratí nabízí i takzvané volné tréninky pro veřejnost, kam si člověk může přijet zajezdit i bez licence a bez závodní historie. Na veřejné silnici motorka bez SPZ skončí u kontroly rychle a bez diskuze.
Jízda v lese, na poli nebo na jiném cizím pozemku bez souhlasu vlastníka je problém, i kdyby šlo jen o pár minut po polní cestě. Přesná pravidla se liší pozemek od pozemku, takže je rozumné ověřit si podmínky předem přímo u vlastníka nebo na obci.
Jak vypadá typická motokrosová trať
Trať měří obvykle kolem jednoho až dvou kilometrů a jezdí se po ní pořád dokola, ne z bodu A do bodu B jako u enduro jízdy v terénu. Povrch bývá hlína, jíl nebo písek a mezi tréninky i závody se udržuje v jízdné kondici poléváním a úpravou strojem. Typická trať střídá rovinky, ostré zatáčky s vysokým náspem zvaným berma a hrbolatý úsek s řadou menších hrbolů, kterému jezdci říkají vlnovka. Nechybí ani několik skoků různé velikosti.
Právě skoky odlišují motokros od většiny ostatního motosportu na dvou kolech. Jezdec je bere řízenou rychlostí, ne náhodou, a přistání se učí stejně pečlivě jako odraz. Trénink vždy začíná na nižších a delších skocích, teprve pak přijdou na řadu ty vysoké a strmé.
Pro koho motokros dává smysl
Motokros sedne jezdci, kterého baví závodění, skoky a tvrdý kontakt s terénem. Vyžaduje fyzičku, protože hodina na hrbolaté trati unaví ruce, nohy i záda víc než hodina na silnici. Pády patří ke sportu stejně jako start na startovacím roštu, a kdo je nechce zažívat, měl by hledat jinde. Nejmladší jezdci začínají v dětských kategoriích na malých strojích běžně od pěti nebo šesti let, ale rodina se do toho pouští spolu s klubem a trenérem, ne sama od stolu s katalogem motorek. Řada dospělých jezdců k motokrosu naopak přichází až po letech jízdy na silnici, kdy hledá novou výzvu a nevadí jí začínat prakticky od nuly. Jako první nebo jedinou motorku ho vybírat nemá smysl. Motokrosová motorka nikam nedoveze nákup, nemá místo na spolujezdce ani na zavazadla a mimo trať je k ničemu. Kdo chce terénní zážitek, ale i motorku, na které dojede k babičce na oběd, sáhne spíš po enduru, ne po čistokrevném crossu.
Na co si dát pozor
Bez tréninku a vedení zkušenějšího jezdce nebo instruktora si na motokrosovou trať nesedejte. Techniku skoku, brzdění na hlíně i práci s tělem se vyplatí nejdřív odkoukat a nacvičit na klidnější trati, ne poprvé na plné rychlosti mezi zkušenými závodníky. Kondici na motokros nenahradí posilovna sama o sobě. Trať vyžaduje sílu v rukou i vytrvalost, obojí se nejlíp natrénuje přímo v sedle.
Vybavení berte vážně. Crossová helma s výřezem pro brýle, samotné brýle, hrudní a páteřový chránič, chrániče kolen a loktů a boty přes kotník patří k výbavě stejně jako motorka sama. Bez nich pád, který by jinak skončil modřinou, umí skončit v sanitce.
Po každé jízdě v blátě nebo prachu čekejte na motorce víc údržby než u silničního stroje. Vzduchový filtr, řetěz i chladicí systém se zanáší rychleji a zanedbaná údržba se projeví právě ve chvíli, kdy motorku nejvíc potřebujete.
U ojetého kusu se ptejte, kolik hodin motor odjel, ne na najeté kilometry, které motokrosová motorka běžně vůbec nepočítá. Prohlédněte si prosakující přední vidlici, praskliny na rámu po pádech a stav řetězu s ozubenými koly.
V areálu si ověřte, jestli máte uzavřené pojištění odpovědnosti a jestli ho areál případně vyžaduje. Škoda, kterou při pádu způsobíte jinému jezdci nebo cizímu majetku, se řeší jinak než na silnici, kde ji kryje povinné ručení.
Shrnutí
Motokros je čistě závodní terénní motocykl bez SPZ a bez homologace pro silnici. Cross a motocross jsou pro tentýž stroj jen jiná slova, česky se ujal hlavně motokros. Kubatura se dělí do dvou hlavních světových tříd, MX2 a MXGP, a jezdit s ním smíte jen na uzavřené trati nebo v areálu. Bez helmy, brýlí a chráničů na něj nesedejte, ani na tréninku.