Sajdkára je hovorové označení pro motocykl s postranním vozíkem, tedy stroj s pevně přišroubovaným třetím kolem vedle zadního kola. Sólo motorka se do zatáčky naklápí, souprava s vozíkem stojí na třech bodech a naklání se jen o pár stupňů, které jí dá nastavení geometrie, ne jezdec. Kdo přesedlá ze dvou kol na sajdkáru, musí se odnaučit naklápění a naučit se řídit skoro jako auto, tedy otáčet řídítka přímo do zatáčky. Tenhle text se drží čistě fyziky a techniky jízdy, ne výběru stroje ani řidičáku.

Sajdkára patří mezi nejneobvyklejší typy motocyklů, protože jde fakticky o tříkolku. Přehled všech kategorií motorek a pro koho se hodí ukazuje, kam se řadí vedle klasických dvoukolých strojů.

Proč se souprava neřídí jako motorka

Existují i takzvané flexibilní sajdkáry, které kloubovým uchycením motocyklu dovolí náklon podobný sólo stroji. Naprostá většina soupravy, se kterou se běžně setkáte na silnici, ale používá pevné, neklopné uchycení, a právě pro ně platí všechno, co dál popisujeme.

Sólo motorka zatáčí přes takzvané protiřízení: jezdec na zlomek sekundy otočí řídítka mírně proti směru zatáčky, stroj se tím nakloní a zatáčí díky náklonu. U sajdkáry tenhle mechanismus nefunguje, protože třetí kolo brání celé soupravě naklonit se jako jeden celek. Řídítka se proto otáčí přímo tam, kam chce jezdec jet, podobně jako u auta. Kdo se v zatáčce nakloní tělem jako na sólo motorce, jen zbytečně posune těžiště, samotnou dráhu zatáčky to nezmění. Zkušený motorkář, který na sajdkáru přesedne poprvé, se často v první zatáčce přistihne, že instinktivně zkouší protiřízení, které tady nedělá nic užitečného. Souprava odpouští spíš pomalý a opatrný start než rychlý první nájezd do zatáčky s návyky ze sólo motorky.

Sajdkára má i výhodu, kterou sólo motorka nemá. Souprava stojí sama na třech kolech, takže se při zastavení nemusí opírat o nohu ani o stojánek. Tahle stabilita ale platí jen v klidu nebo při nízké rychlosti. Jakmile se souprava rozjede, začnou platit úplně jiná pravidla než u dvoukolého stroje.

Proč zatáčky doleva a doprava fungují jinak

V Česku se vozík montuje napravo od motocyklu, protože se tu jezdí vpravo. Tahle poloha rozhoduje o tom, jak souprava reaguje v každé zatáčce jinak. V levotočivé zatáčce odstředivá síla tlačí soupravu doprava, tedy přímo na kolo vozíku, které se tím víc zatíží a drží pevněji na silnici. V pravotočivé zatáčce je to obráceně: kolo vozíku se odlehčuje a při vyšší rychlosti se může nadzvednout ze silnice.

Jede-li souprava v pravé zatáčce rychleji, než snese, hrozí, že se přetočí přes motorku a celá se převrátí. Sajdkáristé proto před pravou zatáčkou zpomalují víc než před levou, i když by na sólo motorce projeli oběma stejnou rychlostí. Zkušení jezdci při pravé zatáčce často mírně přesunou váhu těla směrem k vozíku, aby na kolo vozíku působilo víc síly a drželo se na zemi déle. Jde o techniku, kterou má smysl trénovat s instruktorem, ne si ji poprvé zkoušet v ostré zatáčce v provozu.

Pravá zatáčka je tak místo, kde souprava potrestá spěch okamžitě a viditelně.

Jak sajdkáru stáčí plyn a brzda

Motor pohání jen zadní kolo motocyklu, kolo vozíku se jen veze a samo silou motoru netočí. Tenhle rozdíl mezi hnaným a volně se otáčejícím kolem soupravu při plynu i brzdě stáčí do strany, a jezdec to musí korigovat řídítky. Na rozdíl od sólo motorky, kde jezdec hlavně udržuje rovnováhu, tady jde hlavně o neustálé drobné korekce směru. Nerovnost vozovky nebo vyjeté koleje soupravu vychýlí citelněji než sólo stroj, protože se nemůže srovnat náklonem jako motorka. Řízení sajdkáry proto vyžaduje víc pozornosti i na rovné trati, tam, kde by motorkář na dvou kolech jel skoro bez zásahu do řídítek.

Při prudkém otevření nebo zavření plynu se řízení může krátce rozkmitat, tomuhle jevu jezdci říkají shimmy. Pomáhá proti němu plynulejší práce s plynem a tlumič řízení, který bývá u sajdkár právě kvůli podobným situacím.

Jak se souprava chová s nákladem nebo spolujezdcem ve vozíku

Váha ve vozíku hraje v jízdních vlastnostech větší roli než na sólo motorce, kde přidané kilogramy jezdce zvýší hlavně nároky na brzdy a zrychlení. U sajdkáry mění náklad nebo spolujezdec ve vozíku rovnováhu celé soupravy. Prázdný vozík je lehčí, takže se v pravé zatáčce zvedá snáz a souprava se chová nervózněji, než když v něm někdo sedí. Naložený nebo obsazený vozík naopak kolo vozíku v pravé zatáčce přitěžuje a souprava ji ustojí líp, jen se zároveň mění její chování při rozjezdu a brzdění. Zkušení jezdci proto rychlost v zatáčkách přizpůsobují nejen počasí a povrchu, ale i tomu, jestli je vozík ten den prázdný, nebo s nákladem.

Nastavení, které soupravu vyrovnává

Stavitelé sajdkár tenhle přirozený tah do strany kompenzují už při seřízení soupravy. Motocykl se ke vozíku připevní s mírným náklonem pryč od vozíku, obvykle o pár stupňů, a kolo vozíku se nastaví lehce sbíhavě ke středu soupravy. Seřízení počítá i se sklonem vozovky, protože silnice bývají uprostřed vyšší kvůli odvodnění a souprava by se na rovném úseku jinak sama stáčela ke krajnici. Správně seřízená souprava pak na rovné silnici jede sama rovně a jezdec ji nemusí pořád tahat na jednu stranu. Seřízení se ale počítá s určitou zátěží, takže souprava, která jela rovně naprázdno, se s nákladem nebo spolujezdcem ve vozíku může znovu mírně stáčet.

Na co si dát pozor

Tři kola nedělají ze sajdkáry automaticky bezpečnější stroj než sólo motorku. Rychlá pravá zatáčka nese riziko, které sólo motorka nemá, protože ta v zatáčce prostě jen spadne na bok, nepřevrátí se přes střechu.

Než se s cizí soupravou nebo vlastní sajdkárou poprvé pustíte do provozu, vyzkoušejte na prázdném parkovišti aspoň tohle:

  • rozjezd a plnou zastávku z různých rychlostí, abyste poznali, kam vás souprava táhne,
  • pravou zatáčku nejdřív pomalu, teprve pak o něco rychleji,
  • brzdění v mírném zatočení, ne jen v přímém směru,
  • jízdu se spolujezdcem i bez něj, protože váha ve vozíku mění chování soupravy.

Tahle technika se nedá naučit jen z textu. Řízení sajdkáry má jiný cit v rukou i v těle, a ten cit vzniká až po najetých kilometrech, ideálně pod dohledem někoho, kdo na sajdkáře jezdí roky.

Shrnutí

Souprava se neřídí náklonem, ale přímým otáčením řídítek, a doleva i doprava reaguje jinak podle toho, na které straně vozík sedí. Levá zatáčka soupravu spíš stabilizuje, pravá ji při rychlejším průjezdu může nadzvednout a převrátit. Rozjezd i brzdění soupravu stáčejí do strany kvůli nesouměrnému pohonu a brzdění kol, a stejně tak ji rozhodí náklad nebo spolujezdec ve vozíku. Správné seřízení tyhle síly jen zmírní, nikdy úplně neodstraní. Kdo na sajdkáru přesedá ze sólo motorky, udělá nejlíp, když si tyhle rozdíly nejdřív vyzkouší pomalu a v bezpečném prostoru, ne až v první ostré zatáčce v provozu. Kolik souprava stojí a jaký řidičák na ni potřebujete, rozebírá praktický průvodce sajdkárou.