Pitbike vypadá jako zmenšená motokrosová motorka, ale vznikl úplně jinak. Jméno dostal podle anglického pit, tedy depo, kde se mezi jednotlivými jízdami přesouvali mechanici a jezdci na malých motorkách postavených na základu Hondy Monkey. Z depové pomůcky se dnes stala jedna ze samostatných kategorií v přehledu typů motorek, na které jezdí teenageři i dospělí, ať už pro zábavu na soukromém pozemku, nebo na uzavřených pitbikových drahách.

Odkud se pitbike vzal

Historie sahá do Spojených států, kde závodníci a jejich týmy potřebovali rychlý a nenáročný způsob dopravy po depu motokrosových a supercrossových závodů. Posloužila k tomu upravená Honda Monkey, malý stroj se sedlem téměř u země a jednoduchým motorem. Jezdci si brzy všimli, že se s takovou motorkou dá dělat víc než jen popojíždět mezi boxy, a začali na ní skákat, driftovat a soutěžit mezi sebou o přestávkách. Z depové zábavy se postupem let vyklubal samostatný trh se specializovanými výrobci, díly a vlastními závody. Dnešní pitbike má s původní upravenou Hondou společné už jen jméno a nízký, kompaktní charakter.

Čím se liší od klasického crossu

Cross, tedy motokrosová motorka, je stroj postavený na závodění. Má velká kola s dlouhým zdvihem odpružení, které pohltí skoky a hrbolaté tratě, výkonný a obvykle kapalinou chlazený motor a cenu, která odpovídá závodnímu nářadí. Pitbike jde jinou cestou. Kola má menší, podvozek kratší a nižší a motor většinou vzduchem chlazený, což zjednodušuje údržbu. Nízké těžiště a kompaktní rozměry dělají z pitbiku stabilnější stroj při skocích na rampách a driftech, které freestylová jízda vyžaduje, ale ve skutečném terénu s hlubokými brázdami a velkými kameny na něj plnokrevný cross snadno vyzraje. Cross je nástroj na trať. Pitbike patří spíš na hřiště.

Kolik má motoru a jak vypadá

Nejběžnější pitbiky mají čtyřtaktní motor o objemu přibližně 110 až 160 kubických centimetrů. Rám bývá ocelový, jednoduchý a odolný, protože počítá s pády. Sedlo je nízko nad zemí, což ocení menší a mladší jezdci, kteří by na klasickém crossu nedosáhli nohama na zem. Na trhu se ale objevují i menší stroje kolem 50 kubíků a výkonnější verze až ke 250 kubickým centimetrům, hlavně u modelů, které se svým podvozkem blíží spíš klasickému crossu. Kola bývají malá, u běžných modelů kolem 12 palců, což spolu s nízkým sedlem dělá z pitbiku stroj, na který si troufne i menší nebo méně zkušený jezdec. Kolem pitbiku vznikla i široká ladicí scéna. Existují díly na zvýšení výkonu, ráfky jiných rozměrů i celé stavebnice na freestylové skoky, takže se z jednoho základu dá postavit stroj na klidnou vyjížďku i na driftování po rampách.

Kdo dnes na pitbiku jezdí

Původně mířil pitbike na mladé jezdce kolem motokrosových týmů. Dnes je to jinak. Jezdí na něm teenageři, kteří se připravují na přechod k větším motorkám, i dospělí, kteří si užívají jednoduchou a levnější zábavu bez nutnosti vozit velký cross na přívěsu. Stroj s motorem kolem 110 nebo 125 kubíků ale nepatří malým dětem. Hmotnost, výška sedla i síla motoru jsou pro předškoláka nebo mladšího školáka příliš velké. Pro tuhle věkovou skupinu existují samostatné, výrazně menší a lehčí dětské motorky, které řeší jiná kritéria než pitbike a patří do úplně jiné kapitoly výběru stroje.

Kde se s pitbikem smí jezdit

Tady je jasno.

Pitbike nemá technický průkaz, registrační značku ani homologaci pro provoz na pozemních komunikacích, a to bez ohledu na věk jezdce nebo objem motoru. Na silnici, chodník ani cyklostezku s ním nepatříte. Legálně máte k dispozici tři cesty: uzavřený pitbikový nebo motokrosový areál, kde smíte jezdit a obvykle zaplatíte vstupné, soukromý pozemek, na který vás pustí majitel, nebo účelová komunikace, kterou vlastník výslovně neomezil. Než vyrazíte na cizí pozemek nebo polní cestu, ověřte si u vlastníka nebo na obci, jestli tam jízda motorovým vozidlem vůbec připadá v úvahu, protože se to liší místo od místa.

K čemu se pitbike hodí

Nejčastěji slouží jako zábava na soukromém pozemku nebo v pitbikovém parku, kde jezdec zkouší skoky, driftování a základy freestylové jízdy. Řada začínajících motokrosařů si na něm také zkouší první starty, protože je levnější na provoz i opravy než plnokrevný cross. Objevují se na něm i disciplíny odvozené od supermota, tedy jízda na okruhu, který kombinuje asfalt a hlínu. Kdo hledá stroj na skutečné závodění v terénu s dlouhými tratěmi a náročnými sekcemi, u pitbiku narazí na limit. Menší kola a kratší zdvih odpružení tam brzy ukážou, že na to nejsou stavěná.

Údržba, která se nevyplácí podcenit

Pitbike je jednoduchý stroj, ale i jednoduchý motor potřebuje pravidelnou péči. Vzduchový filtr se u jízdy v prachu a blátě zanáší rychleji než u silniční motorky, takže se čistí v řádu jednotek jezdeckých hodin, ne měsíců. Řetěz a napínák trpí nárazy a skoky. Kontrolujte je před každou jízdou, ne až když začnou skřípat. Svíčka a olej v převodovce jsou levné položky, které se ale u tvrdě jezděného stroje mění častěji než u motorky pro silnici. Kdo pitbike kupuje použitý, měl by se zaměřit hlavně na vůli v hlavě řízení, stav pístu a to, jestli motor drží kompresi. Právě tyhle součásti totiž trpí nejvíc u strojů, které jezdily na rampách a skákaly.

Na co si dát pozor

Vybírejte podle výšky a váhy jezdce, ne podle věku uvedeného v inzerátu. Motorka, na kterou jezdec nedosáhne nohama na zem, se špatně ovládá i zastavuje. Druhá věc je vybavení. Crossová helma, brýle, chrániče páteře, loktů a kolen a pevné boty přes kotník patří k pitbiku stejně jako benzin, a bez nich může i pád, který by jinak skončil odřeninou, znamenat vážné zranění. U laděných a přemotorovaných strojů počítejte s tím, že vyšší výkon vyžaduje zkušenějšího jezdce a lepší brzdy, takže do úprav se nemá smysl pouštět dřív, než jezdec zvládá základní jízdu jistě. Na první jízdy s nově laděným strojem nebo do neznámého terénu nechoďte sami, protože pomoc při pádu v odlehlém areálu někdy přijde pozdě.

Když na pitbiku jezdí nezletilý, patří k tomu dozor dospělé osoby a výkon přizpůsobený zkušenostem, ne přání mít co nejsilnější stroj. Klub nebo areál s trenérem poradí, jaký objem motoru a jaké omezení dávají pro daný věk a úroveň smysl, a rodičům tak ušetří odhad od oka.

Shrnutí

Pitbike je malá terénní motorka odvozená z depové pomůcky motokrosových závodníků, dnes samostatná kategorie s vlastními díly, závody i komunitou. Od crossu se liší menšími koly, nižším podvozkem a jednodušším motorem, od dětské motorky zase váhou a výkonem, který malému dítěti nesedí. Jezdit se s ním smí jen mimo veřejné komunikace, tedy v areálu, na soukromém pozemku se souhlasem majitele nebo na účelové cestě, kterou vlastník neomezil. Kdo tahle pravidla dodrží a nezapomene na helmu a chrániče, má z pitbiku zábavu, kterou klasická motorka na silnici nenabídne.