Podhuštěná pneumatika není na motorce vidět. Projeví se až v zatáčce nebo při brzdění. Spolehlivě to zjistí jen tlakoměr na pneumatiky přiložený k ventilku, případně čidla, která tlak hlídají za jízdy. Poradíme, čím měřit, kdy měřit a kdy má smysl připlatit si za elektroniku.

Proč se na motorce tlak hlídá přísněji než u auta

Auto rozdělí svoji váhu mezi čtyři široké plochy. Motorka má kola dvě a každé drží silnici ploškou o velikosti dlaně. Na ní se přenáší rozjezd, brzdění i držení stopy v náklonu.

Když tlak klesne, bok pláště se při jízdě víc prohýbá. Řízení začne být líné a do zatáčky se stroj sklápí neochotně. Guma se přehřívá, protože bok pláště pracuje víc, než na kolik je stavěný. Při dálničním tempu se z pomalého úniku vzduchu stane riziko defektu. Brzdná dráha se prodlouží a dezén sjede nerovnoměrně.

Přehuštění je opačný extrém. Kontaktní plocha se zmenší a stroj poskakuje po nerovnostech. Ani jedno nepoznáte kopnutím do gumy.

Kdy měřit a odkud brát správnou hodnotu

Tlak se měří za studena. Tedy před první jízdou dne, nejvýš po pár kilometrech pomalé jízdy. Zahřátá guma ukáže vyšší číslo a takové měření je k ničemu.

Předepsanou hodnotu určuje výrobce motorky, ne výrobce pneumatiky. Najdete ji na štítku na stroji a v návodu. Štítek bývá pod sedlem, na kyvce zadního kola nebo na rámu u řetězu.

Číslo vyražené na boku pláště je maximum pro danou gumu. Doporučení pro váš stroj to není.

Výrobci obvykle uvádějí dvě hodnoty, jednu sólo a druhou se spolujezdcem a zavazadly. Rozdíl mezi silničním strojem a endurem na hrubém dezénu je přitom velký. Univerzální číslo z internetu vám tady nepomůže.

Jaký tlakoměr na pneumatiky si pořídit

Tužkový tlakoměr je kovová tyčinka, ze které po přiložení na ventilek vyjede stupnice. Vejde se do kapsy bundy a nic neváží. Odečítání na jemných ryskách ale pohodlné není.

Ručičkový má kulatý ciferník a snáší otřesy v kufru lépe. Podstatný je otočný kloub na hadičce. Ventilek na motorce bývá zahnutý a schovaný mezi paprsky, s rovnou koncovkou se k němu nedostanete.

Digitální ukáže hodnotu na displeji a odečtení je jednoznačné. Potřebuje baterii a v mrazu displej zpomalí. U levných kusů se vyplatí porovnat je s jiným měřidlem.

Ať sáhnete po čemkoli, měřte pořád jedním přístrojem. Malá odchylka nevadí, pokud je stále stejná. Horší je střídat vlastní tlakoměr se sloupkem na pumpě a pak nechápat rozdíl. Ke stojanu na čerpací stanici se musíte dojet, takže měříte zahřátou gumu.

Měřidlo, které zůstalo v šuplíku v garáži, vám na parkovišti nepomůže.

TPMS na motorku: čidla, která tlak hlídají za vás

TPMS je zkratka pro systém sledování tlaku v pneumatikách. Čidlo měří tlak přímo v kole a bezdrátově posílá hodnotu jezdci. Na motorku se dodává ve dvou provedeních.

Externí čidla se našroubují místo čepičky na ventilek. Montáž zvládnete sami za pár minut a stejně rychle je přendáte na jiný stroj. Háčky jsou dva. Čidlo je na očích a dá se odšroubovat. Hmotnost na konci ventilku rozhodí vyvážení kola, u rychlejších strojů se proto po montáži převažuje.

Vnitřní čidla se montují uvnitř kola, na ventilek nebo na ráfek. Vyvážení je s nimi čistší a nikdo je neodnese. Každý zásah ovšem znamená sundat plášť, tedy práci na přezouvačce.

Hodnoty si přečtete na malém displeji na řídítkách, nebo v aplikaci v telefonu. Displej je za jízdy čitelnější a nepotřebuje párování. Telefon zase ušetří další krabičku v zorném poli.

Napájení řešte ještě před nákupem. Externí čidla mívají vyměnitelnou knoflíkovou baterii. U vnitřních bývá zalitá a po vybití se mění celé čidlo. Výdrž si ověřte v dokumentaci ke konkrétní sadě.

Kde má systém své hranice

V zimě a na chladných ránech klesá tlak s teplotou. Systém začne hlásit podhuštění, i když jste nic nezanedbali. Není to porucha, jen fyzika.

Většina čidel v klidu usne a probudí je až pohyb kola. Údaje proto naskočí až po kousku jízdy. Přijímač na řídítkách bývá napájený z motorky, odstavený stroj v garáži tedy nikdo nehlídá.

A hlavně, TPMS nezjistí, jestli je nastavená hodnota správná. Tu zadáváte vy podle štítku na motorce. Systém pak sleduje jen odchylku od ní.

Kdy se TPMS vyplatí a kdy stačí obyčejný tlakoměr

Smysl dává tam, kde vás pomalý únik ohrozí dřív, než si ho všimnete. Na dálnicích, na dlouhých cestách a u těžkých strojů s kufry a spolujezdcem.

Ocení ho i ten, kdo najede hodně kilometrů a kola před výjezdem neobchází.

Kdo jezdí na okresky jednou dvakrát týdně, čidla nepotřebuje. Tlakoměr v kapse bundy zvládne totéž, bez baterie, párování i převažování kola.

Na co si dát pozor

Kovová čepička na kovovém ventilku se umí zakorodovat tak, že ji bez kleští nesundáte. Plastová vydrží míň, zato jde dolů vždycky.

Po měření zkontrolujte, jestli ventilek netěsní. Stačí kapka mýdlové vody na jeho ústí, bublinky únik prozradí. Za pomalý únik často může zestárlá gumička ventilku, ne hřebík v dezénu.

Před přezutím řekněte v servisu, že máte vnitřní čidla. Při demontáži pláště se dají snadno urazit.

Čidlo není náhrada za opravu. Upozorní vás, že tlak klesá, zastavit a defekt vyřešit ale musíte stejně.

Co udělat před příští jízdou

Hodnoty ze štítku si opište a nalepte pod sedlo. Tlakoměr vozte s sebou, ne v garáži, a měřte za studena pořád stejným přístrojem. Před delší cestou zkontrolujte obě kola, i když jste to dělali minulý týden.

Čidla TPMS berte jako nadstavbu pro dálkové jezdce. Denní kontrolu nenahradí, jen vás upozorní ve chvíli, kdy zrovna na kola nekoukáte.