Motorka pro ženy není zvláštní technická kategorie. Vybírá se podle stejných parametrů jako každý jiný stroj. Častěji se u ní ale naráží na výšku sedla a na hmotnost. Ženy jsou v průměru nižší a lehčí než muži, takže do rozmezí, na které výrobci sériové stroje ladí, spadají méně často. Projdeme, co si u vytipovaného modelu změřit, co jde upravit a proč patří do stejné úvahy i výbava.

Co se skutečně liší

Schopnost ovládat motorku s pohlavím nesouvisí. Rozdíl leží v tělesných rozměrech a v poměru mezi silou jezdce a hmotností stroje. Kratší nohy znamenají horší dosednutí na zem. Kratší paže a menší ruka mění dosah na řídítka a páčky. Nižší hmotnost jezdce ovlivňuje, jak moc se pod ním podvozek propruží.

Tyhle věci mají řešení a žádné z nich nesouvisí s tím, jak stroj vypadá. Barva nádrže vám nepomůže vycouvat z parkovacího místa ve spádu.

Sériová motorka vzniká jako kompromis. Výrobce ji ladí na jezdce někde uprostřed a čím dál od tohoto středu jste, tím víc dolaďování vás čeká. Platí to pro ženu vysokou 158 cm stejně jako pro muže s výškou 197 cm.

Výška sedla je jen půlka informace

Výrobce měří výšku sedla u nezatíženého stroje, k nejnižšímu bodu sedací plochy. Jakmile do sedla přenesete váhu, podvozek se usadí a sedlo klesne. Lehčí jezdec ho prosedne méně, takže mu katalogové číslo zůstane skoro tam, kde bylo.

U menší a lehčí jezdkyně se tedy obě nevýhody sčítají.

Druhá věc, kterou tabulka neřekne, je šířka sedla přesně v místě rozkroku. Tudy stehna stroj obkračují. Široké sedlo je roztáhne do stran a chodidla skončí výš, než by číslo slibovalo.

Úzký přední díl pustí nohy skoro svisle dolů.

Dva stroje se stejnou výškou sedla se proto došlapují úplně jinak. Katalogová hodnota je dobrá k předvýběru, hotový verdikt z ní neuděláte. Zkouška v sedle ji nenahradí ničím.

Nedosáhnout oběma chodidly na zem přitom není chyba. Většina jezdců zastavuje na jedné noze. Hlídejte, jestli tu jednu nohu položíte spolehlivě i na štěrku, ve spádu a při couvání.

Kde se hmotnost stroje opravdu projeví

Rozjetá motorka se stabilizuje sama. Rozdíl mezi 170 a 215 kilogramy za jízdy skoro nevnímáte. Ozve se ve chvíli, kdy stroj couváte z místa, otáčíte ho v úzké ulici nebo ho po pádu zvedáte ze země. Přidejte k tomu vyjíždění z garáže do stoupání a boční stojan, který se boří do měkkého štěrku.

Rozhoduje přitom i to, kde váha sedí. Nízko uložený motor a plochá nádrž drží stroj u země. Vysoké enduro s plnou nádrží nad koleny se do určitého úhlu naklonění vede skvěle a za tím úhlem jde k zemi samo.

Menší jezdec ho zachytává dřív, protože nemá jak dorovnat vlastní výškou.

Ukažme to na číslech z technických údajů. Kawasaki Eliminator 500 má sedlo ve výšce 735 mm a v pohotovostním stavu váží 176 kg. Honda NC750X má sedlo v 800 mm a váží 214 kg. Rozdíl v sedle dělá šest a půl centimetru. K tomu ale připočtěte osmatřicet kilogramů, které ucítíte při každém manévru na místě.

Zvednutí ležící motorky je věc techniky, ne síly. Existuje na to postup zády ke stroji, s oporou o sedlo a s tlakem nohou. Nacvičit si ho na svém stroji dřív, než ho poprvé položíte, patří k nejužitečnějším půlhodinám, které v první sezóně strávíte.

Dosah na páčky rozhoduje o brzdění

Menší ruka na široce nastavené páčce brzdí slabě a hlavně špatně dávkuje. V krizovém brzdění se to počítá v desetinách sekundy.

Řada strojů má páčky nastavitelné otočným kolečkem přímo z výroby a přestavení zabere pár vteřin. U ostatních jde koupit páčku s kratším dosahem. Ptejte se na to už u prodejce, protože je to levná úprava s velkým efektem.

Sledujte i to, jestli za řídítky nemusíte natahovat trup dopředu. V takovém předklonu přenesete váhu na zápěstí a hůř korigujete drobné pohyby stroje při pomalé jízdě. Řídítka se často dají posunout dozadu nebo vyměnit za tvar s menším přesahem. Zásah do brzdových hadic a lanek už ale patří do dílny.

Co jde s výškou udělat a jakou to má cenu

Nižší sedlo z příslušenství výrobce je nejčistší cesta.

Kawasaki k Eliminatoru 500 nabízí sedlo ERGO-FIT o 20 mm nižší, tedy 715 mm místo 735 mm. Podvozek zůstane nedotčený. Zaplatíte za to menším množstvím pěny a na delší trase tvrdším sezením.

Přečalounění původního sedla u sedlaře jde stejnou cestou. Odebere se pěna a upraví tvar boků, aby nohy šly dolů svisleji. Bývá to levnější a přizpůsobené vám.

Riziko je v tom, že zeslabené sedlo se prosedá rychleji.

Snížení podvozku znamená kratší pružiny nebo snižovací sady na zadním tlumiči a posunutí předních vidlic. Získáte několik centimetrů. Zaplatíte za to geometrií stroje, kratším zdvihem a menší světlou výškou, tedy prostorem mezi nejnižším bodem motorky a vozovkou. Snížený stroj dřív dře stupačkami v zatáčce, snáz sedne na retardéru a hůř polyká výtluky. Boční stojan bývá potřeba upravit, jinak motorku postaví moc nakolmo.

Přeseřízení předpětí zadní pružiny je nejlevnější zásah, u řady strojů stačí klíč z palubního nářadí. Měkčí předpětí nechá stroj pod vaší vahou víc prosednout. Podvozek pak ale pracuje mimo rozsah, na který ho výrobce ladil, a ve dvou nebo s kufry se to projeví houpáním a dosedáním na doraz. U lehkého jezdce má tenhle krok často opačné využití: pružinu jde naopak přizpůsobit nižší váze, aby podvozek vůbec začal pracovat.

Boty s vyšší podrážkou přidají centimetry bez zásahu do motorky. Musí to být pořádná moto obuv s chráničem kotníku. Tlustší podrážka zhorší cit na řadicí páce i na zadní brzdě a chvíli si na ni budete zvykat.

Výbava, která nepadne, hůř chrání

Bunda a kalhoty drží ochranu na místě jen tím, že sedí. Chrániče podle evropské normy EN 1621 mají svoje pozice: rameno, loket, kyčel, koleno. Když je střih dělaný na jinou postavu, chránič se posune vedle kloubu a při pádu skončí kus od místa, které měl krýt. Volná bunda se navíc při smyku vyhrne nahoru. Řada výrobců proto dělá dámské střihy jako samostatný produkt, ne jako zmenšenou pánskou velikost. Rozdíl bývá v délce rukávů, v šířce v pase a bocích a v posazení chráničů. Při zkoušení si v obchodě sedněte do posedu, ve kterém jezdíte, natáhněte ruce dopředu a zkontrolujte, kde vám chrániče leží. Ve stoje to nepoznáte.

Přilba je z celé výbavy nejcitlivější na velikost. Volná přilba se při nárazu posune a ochrana klesne. Příliš těsná zase po hodině jízdy tlačí, odvádí pozornost a člověk ji pak nosí rozepnutou. Vyzkoušejte si víc kusů, nechte přilbu na hlavě aspoň deset minut a sledujte tlak na čele a u spánků. Tvar hlavy je individuální a mezi značkami se liší víc než čísla velikostí.

Rukavice řeší podobný problém v malém. Prsty musí končit až v konečcích rukavice. Přebytečná látka na špičkách zhoršuje cit na páčkách a při pádu se dřív sjede z ruky. Motocyklové rukavice poznáte podle značení s odkazem na normu EN 13594.

U kalhot hlídejte délku nohavice v sedě, ne ve stoje. Krátká nohavice vyleze při ohnutém koleni nahoru a nechá odhalený kus lýtka nad botou. Chránič kolena se přitom musí trefit na kloub právě v jízdním posedu, takže i tady se zkouší vsedě s pokrčenýma nohama.

Boty bývají nejpodceňovanější kus výbavy. Moto obuv drží kotník a chrání ho z boku, běžná kotníková bota to nedokáže. Dámské modely mívají užší střih v lýtku, takže se s tlustšími kalhotami hůř zapínají. Vyzkoušejte si obojí v obchodě dohromady.

Použitou přilbu nekupujte, ani když vypadá zachovale. Po pádu může být poškozená uvnitř, aniž by to bylo na skořepině vidět.

Které kategorie strojů stojí za zkoušku

Nejpřívětivější jsou nízké silniční stroje. Honda CMX500 Rebel má sedlo ve výšce 690 mm, což z něj dělá jednu z nejnižších sériových motorek vůbec. Váží ale 190 kg a světlou výšku má jen 136 mm, takže na rozbité okresce bude citlivý.

Střední naháči jsou druhá dobrá adresa. Honda CB500 Hornet nabízí sedlo v 785 mm při pohotovostní hmotnosti 188 kg a vpředu úzké sedlo. Jezdkyně, která na osmičku v tabulce nevěří, bývá po zkoušce překvapená.

Nejhůř se hledá v kategorii enduro a adventure. Honda CRF300L má sedlo v 880 mm, přestože váží jen 142 kg. Lehkost stroje vám nepomůže, když nohou vůbec nedosáhnete.

Snížené verze existují, jenže s nimi klesá i světlá výška, kvůli které si tuhle kategorii lidé pořizují.

Skútry řeší dosednutí jinou cestou. Průchozí podlaha pustí nohy dopředu a dolů rovně, bez obkračování stroje.

Na co si dát pozor

Rada od partnera nebo kamaráda vychází z jeho postavy a jeho zvyků. Užitečná je jako tip, který stroj zajet vyzkoušet. Rozhodnutí patří tomu, kdo bude na motorce sedět.

Nekupujte stroj s tím, že si na něj zvyknete. Nácvik pomalé jízdy vám dá hodně, jenže délku nohou nenatrénujete. Motorka, kterou dnes sotva udržíte, bude stejná i za dvě sezóny.

U ojetiny se ptejte, jestli podvozek někdo neupravoval. Snížený stroj se pozná podle úhlu bočního stojanu a podle odřených stupaček. Snížení provedené doma bez znalosti věci umí zkazit chování v zatáčce.

A nekupujte výbavu o číslo větší s výhledem na tlustší mikinu pod ní. Na chladné počasí slouží tenká tepelná vrstva a bunda s odnímatelnou vložkou. Volnější střih posune chrániče mimo klouby.

Jak si výběr zúžit

Začněte u toho, kde budete jezdit a kolik toho unesete. Vytipujte si tři až čtyři modely a u každého si z technických údajů výrobce poznamenejte výšku sedla a pohotovostní hmotnost. Inzerát na to není zdroj.

U prodejce si na každý stroj sedněte v botách a bundě, ve kterých budete jezdit. Nechte podvozek propružit, teprve pak spusťte nohy. Sundejte motorku ze stojanu, projděte s ní pár metrů, otočte se v úzkém místě a vycouvejte do mírného stoupání. Zkuste dosah na páčky.

Když vám k pohodlnému dosednutí chybí dva až tři centimetry, zeptejte se rovnou na nižší sedlo a na cenu úpravy, nad pěti centimetry hledejte jiný stroj. A výbavu si zkoušejte ve stejný den jako motorku, ať víte, jak vám v ní bude v sedle.