Spotřeba motorky uvedená v katalogu vzniká na válcové zkušebně podle přesně daného postupu, ne na silnici. Proto se vaše číslo z tankování skoro nikdy netrefí do toho z prospektu. Vysvětlíme, odkud se údaj bere, jaká pásma jsou u jednotlivých typů strojů obvyklá a jak si z objemu nádrže spočítat dojezd, na který se dá spolehnout.

Odkud se bere údaj výrobce

Spotřebu a emise motocyklů měří homologační cyklus WMTC, tedy World Motorcycle Test Cycle. Definuje ho celosvětový technický předpis OSN č. 2, který vznikl pod Světovým fórem pro harmonizaci předpisů týkajících se vozidel (WP.29) při Evropské hospodářské komisi OSN. V Evropské unii se schvalování typu dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek řídí nařízením (EU) č. 168/2013.

Měření probíhá na válcové zkušebně, tedy na stavu, kde motorka stojí zadním kolem na válci a jede podle předepsaného průběhu rychlosti. Cyklus má několik částí, které mají zastoupit městský provoz, jízdu mimo obec a rychlejší jízdu. Stroje se přitom podle objemu motoru a nejvyšší rychlosti dělí do tříd a podle třídy jedou jinou kombinaci těchto částí.

Výsledné číslo je srovnávací hodnota. Slouží k tomu, aby se dva stroje daly porovnat za stejných podmínek, ne k tomu, aby předpovědělo vaše tankování.

Proč reálná spotřeba vychází jinak

Cyklus jede plynule a bez extrémů. Skutečná jízda takhle nevypadá.

Největší rozdíl dělá odpor vzduchu. Motorka je aerodynamicky mnohem horší než auto a jezdec na ní tvoří velkou část čelní plochy. Odpor roste s druhou mocninou rychlosti, takže mezi devadesátkou a sto třicítkou je rozdíl ve spotřebě citelný a nad sto třicet už výrazný. U nakedu bez kapotáže to poznáte dřív než u cestovního stroje s velkým štítem. Přidejte styl jízdy. Motorkový motor umí ve vysokých otáčkách spotřebovat násobek toho, co spotřebuje při plynulé jízdě. Časté akcelerace, předjíždění a jízda na krátkém převodu se sečtou.

Roli hraje i zátěž a vítr. Spolujezdec, kufry a boční vítr z protisměru zvednou spotřebu, aniž byste jeli rychleji. Krátké městské jízdy se studeným motorem jsou z pohledu spotřeby to nejhorší, protože motor nestihne dosáhnout provozní teploty.

Svoje udělá i počasí. Za chladných rán běží motor déle na bohatší směsi, než se zahřeje, a v dešti a protivětru spotřeba stoupá. Rozdíl mezi zářijovým a květnovým tankováním na stejné trase tedy nemusí znamenat, že je se strojem něco v nepořádku.

Kolik motorka spotřebuje podle typu a kubatury

Následující pásma jsou orientační. Slouží k odhadu při výběru stroje, konkrétní číslo si vždycky ověřte u daného modelu a ročníku.

  • Stodvacetpětky a městské skútry: zhruba 2,5 až 4 litry na sto kilometrů.
  • Střední jednoválce a dvouválce kolem tří set až pěti set kubíků: zhruba 3,5 až 5 litrů.
  • Naked a cestovní stroje v kubaturách kolem šesti set až devíti set kubíků: zhruba 4,5 až 6 litrů.
  • Velké cestovní motorky nad litr, s kufry a ve dvou: běžně 5 až 7 litrů, na dálnici i výš.
  • Supersporty: hodně závisí na stylu jízdy, při svižné jízdě se dostanete přes 6 litrů a na okruhu k číslům, která na silnici nikdy neuvidíte.

Pásma se překrývají schválně. Cestovní enduro se dá při klidné jízdě po okresce udržet pod pěti litry a stejný stroj na dálnici ve dvou s kufry vyleze o dva litry výš. Kubatura sama o sobě spotřebu neurčuje.

Stejně orientačně se dá pracovat s objemem nádrže. Malé stroje mívají zhruba deset až čtrnáct litrů, střední motorky přibližně čtrnáct až sedmnáct a velké cestovní stroje se dostávají ke dvaceti litrům i výš. O tom, jak často budete zastavovat, rozhoduje kombinace nádrže a spotřeby, ne velikost motoru.

Jak si spočítáte dojezd

Potřebujete dvě čísla: objem nádrže a spotřebu na sto kilometrů. Objem najdete v technických údajích modelu, obvykle včetně toho, kolik z něj tvoří rezerva.

Vzorec je jednoduchý. Objem nádrže vynásobte stem a vydělte spotřebou.

Příklad. Motorka s nádrží 17 litrů a spotřebou 5 litrů na sto kilometrů ujede teoreticky 340 kilometrů. Reálně s takovým číslem nepočítejte. Poslední litry v nádrži se čerpají hůř, palivoměr není přesný a nikdo nechce hledat čerpačku s motorem, který začíná škytat.

Praktický dojezd si spočítejte z použitelného objemu, tedy z nádrže bez rezervy. Když má stejná motorka rezervu 4 litry, počítejte s 13 litry, což při pěti litrech na sto kilometrů vyjde na 260 kilometrů. To už je číslo, podle kterého se dá plánovat.

Rezerva a palubní počítač

Rezerva je objem, který v nádrži zbývá ve chvíli, kdy se rozsvítí kontrolka. U malých strojů jde o jednotky litrů, u velkých cestovních motorek bývá větší. Přesnou hodnotu pro váš model najdete v návodu k obsluze. Spolehnout se na ni ale nedá tak, jak by se zdálo. Palivoměry na motorkách bývají nepřesné, protože nádrž má nepravidelný tvar a plovák se v ní při jízdě do kopce nebo v zatáčkách pohybuje. Kontrolka se umí rozsvítit dřív i později, než čekáte.

Palubní počítač s údajem zbývajícího dojezdu počítá z průměru posledních kilometrů. Když sjedete z okresky na dálnici, číslo začne klesat rychleji, než by odpovídalo ujeté vzdálenosti. Berte ho jako odhad, ne jako závazek.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba při plánování trasy je vzít teoretický dojezd z nádrže a naplánovat podle něj úsek mezi čerpačkami. U velkých cestovních strojů to většinou vyjde. U supersportu s malou nádrží a vyšší spotřebou na dálnici se dostanete do potíží rychle.

Pozor si dejte i na jízdu ve skupině. Tempo si obvykle diktuje ten nejrychlejší nebo ten s největší nádrží. Motorka s dvanácti litry v takové skupině tankuje výrazně častěji než stroj s dvaceti a zastávky se počítají do času celé party.

Pokud výrobce v návodu předepisuje palivo s vyšším oktanovým číslem, držte se toho. Levnější benzin vám na útratě nepomůže a u některých motorů se projeví stažením výkonu, protože řídicí jednotka reaguje na detekci klepání.

A nezapomeňte, že spotřeba roste i s technickým stavem. Zanesený vzduchový filtr, podhuštěné pneumatiky a špatně mazaný řetěz se na účtu za palivo projeví. Palivo je přitom jen jedna z položek celoročního rozpočtu, zbytek rozebíráme v článku o tom, kolik stojí provoz motorky.

Jak zjistíte skutečnou spotřebu své motorky

Změřit ji zvládnete během jednoho výletu a vyjde vám číslo, které platí pro váš styl jízdy.

Natankujte plnou nádrž a zapamatujte si, jak jste tankovali. Vždycky po okraj, nebo vždycky po první cvaknutí pistole. Pak vynulujte denní počítadlo kilometrů.

Ujeďte aspoň sto padesát až dvě stě kilometrů, ideálně po trase, kterou jezdíte běžně. Kratší úsek zkreslí výsledek. Potom natankujte stejným způsobem, nejlépe na stejné čerpací stanici, a zapište si počet litrů.

Litry vynásobte stem a vydělte ujetými kilometry. Máte spotřebu na sto kilometrů. Když si měření zopakujete zvlášť pro městskou jízdu a zvlášť pro dálnici, dostanete dvě čísla, se kterými se plánuje mnohem líp než s jedním průměrem z katalogu.